pisy z roku 2020

Výprava do sklárny Pačinek v Kunraticích u Cvikova

 

Naše první skautská výprava s mladšími skauty se uskutečnila za jediného letošního zasněženého dne 29.02.2020. Za sobotního  rána nás zaskočila nenadálá nadílka čerstvého sněhu a proto jsme museli malinko upravit plán výpravy.

První polovinu plánu jsme splnili – odjeli jsme do sklárny v Kunraticích u Cvikova. Místní skláři se nás velmi mile ujali, ukázali nám svou práci a dokonce jsme si mohli i sami zkusit foukat sklo. Zjistili jsme, že to není žádná legrace a že zkoordinovat foukání a kroužení tyčí je poměrně náročné.

 

Druhá polovina plánu musela být kvůli mokrému sněhu změněna. Výpravu lesem ke starému mlýnu jsme vyměnili za dobrodružnou procházku jeskyní nedaleko Velenic. V duchu očekávaného dobrodružství jsme nesvítili v dlouhé tmavé jeskyni mobilními telefony ani baterkami, zapálili jsme si na cestu svíčky. Každý si nesl svou. No a na konci jeskyně jsme si opekli (další prvenství tohoto roku?) buřtíky.

Příměstský skautský tábor

Tento rok jsme se rozhodli, že tradiční stanový tábor nahradíme táborem příměstským. Zvolili jsme si téma Indiánů. Začínali jsme 6. července u nás v klubovně, která byla připravena pro splnění zvýšených hygienických nároků s ohledem na COVID 19. Děti jsme řádně proškolili a zasvětili je do děje.

Hned prvním úkolem bylo dostat se ze zajetí. Děti musely navigovat postupně tři slepé indiány, aby získaly klíč od vězení, kam je uvrhly nepřátelské bledé tváře. To se nakonec povedlo a, ač svázáni k sobě, mohly tak utéct ven do bezpečí. Potom si každý vylosoval své indiánské jméno. Vznikla tak například jména jako Mlčící Vlk, Malý Bizon ale také třeba Křičící Želva nebo Běžící Ryba. Krátkou hrou jsme se snažili si nová jména zapamatovat. Ještě zbývalo rozdělit se do tří kmenů a vyrazili jsme zpět do klubovny. V klubovně si každý ozdobil a pomaloval svou indiánskou čelenku, popřípadě doplnil i indiánské jméno, abychom si to nepletli. Na řadu přišla rychlá svačina a vyrazili jsme na sběr lýčí. Každé z dětí si opatřilo potřebný počet lýkových proužků. Po obědě byl čas nejen na trávení, ale i na výrobu lýkových provázků. Všem se to moc povedlo a měli jsme radost z nově nabyté dovednosti. Na řadě byla cesta ven a výroba kmenových indiánských totemů. Každý kmen to pojal trochu jinak, vždy však nápaditě. Když jsme se vrátili zpět do klubovny, zhodnotili jsme totemy všech kmenů a vybrali ten nejlepší. Na úplný konec jsme rozdali dřevěné a kostěné korálky na indiánský náhrdelník síly. Každý korálek byl odrazem aktivity daného indiána a symbolem úspěchu ve hrách. První den tak byl u konce, ale děti se již těšily na zítřejší nová dobrodružství a překvapení. 

Druhý den nás čekala výprava do okolí a opékání buřtů. Hned poté, co jsme se sešli, jsme vyrazili směr Kameničák. Cestou na úpatí kopce jsme si zahráli pár her. První byla na zkoušku orientace podle světových stran. Druhá hra už prověřila týmovou souhru a obratnost jednotlivých členů. Museli společně podlézat stále nižší a nižší laťku. Nakonec se téměř plazili po zemi, ale všichni to zvládli. Cesta, ale především čas, začal rychle utíkat a proto jsme se již tolik nezastavovali a zahráli si oblíbenou pochodovou hru. Například na slovo medvěd, museli všichni zareagovat obejmutím stromu apod. Po několika desítkách minut jsme dorazili až do poměrně dobře skrytého převisu s názvem Žraločí Tlama. Zde jsme si rozdělali oheň, opekli buřty a po krátké pauze jsme si mohli vyzkoušet rozpoznávání zvuků jednotlivých zvířat našich lesů a luk. Děti poznaly většinu pouštěných zvuků bez větší námahy. Celou výpravu měly děti za úkol sbírat různé přírodniny na hmyzí hotel, který budeme stavět později. Cestou jsme se zastavili u studánky pramene Tří Svatých, kde jsme se osvěžili. V klubovně jsme si v rámci odpočinku zahráli už jen skautskou verzi hry Riskuj a doplnili síly výborným moučníkem. Děti se pak už unavené, ale spokojené rozprchly domů, kde střádaly síly na další výpravu.

Ve středu jsme popojeli autobusem do nedalekého Svojkova s cílem projít Sloupské skalní město. Začali jsme pochodem do kopce do Modlivého dolu a pokračovali k vrcholu Slavíček. Těsně před vrcholem jsme si zahráli první hru: překonání imaginární řeky. Následoval výstup na vrchol Slavíček, strmý sestup a pokračovaní směr první sloupské skály. Cestou jsme obdivovali Douglasku tisolistou a její voňavé šišky. Cesta pokračovala po hřebenu skalního města a naskytlo se nám spoustu krásných výhledů na Klíč, Sloup a okolí. Dětem si líbily vysoké skalní věže, např. Turecká hlava, Socha svobody apod. Z hřebene jsme potřebovali sestoupit k úpatí skalních věží a nejbližší cesta vedla strmým terénem. Sestup byl dobrodružný a museli jsme postupovat opatrně a pomalu. Při sestupu se starší skauti ujali těch mladších a celý sestup jim pomáhali. Kousek od sestupu už byl náš cíl. Blízký převis nám poskytnul perfektní ukryt před vydatnějším deštěm, který se rozpršel a ohniště k vaření guláše. Oheň jsme tradičně rozdělávali křesáním a během chvilky už se vařilo. Po výborném guláši byl čas nechat poohlédnout děti po okolí a hraní jejich vlastních her. Před odchodem na autobus jsme si zahráli další ze série indiánských her. Tentokrát bylo za úkol vybrat, v rámci svého kmene, jezdce a koně, kteří museli co nejrychleji doručit zprávu. Výsledné časy byly s opravdu malými rozdíly. Rychle jsme pak zabalili a pospíchali na autobus. Déšť už byl v tu chvíli vytrvalý a nechránil nás převis ani les, takže děti už se těšily do klubovny. Všem se výprava líbila, i když počasí nebylo ideální. 

Čtvrteční ráno jsme začali v klubovně malým překvapením v podobě nových oddílových triček. Skautská lilie a medvěd nesmí chybět a pak hurá do lesa. Vyrazili jsme pod Kameničák, aby si děti mohly nasbírat přírodniny k vaření čaje. Každý kmen měl v čaji něco navíc a chutě i vůně to byly opravdu rozdílné. Ovocné tóny střídaly vůni smrkových lesů a lipového květu. Naše tříčlenná porota pak vybrala ten nejlepší, ale nebylo to vůbec lehké. Po uvaření čajů následovala hra, která byla mírně adrenalinová. Aby čaje chutnaly, hodilo by se trochu medu. Úkol zněl jasně, vylézt si pro něj! Vyhrál kmen, který postavil nejvyšší lidskou pyramidu a dosáhl nejvýše. Samozřejmě jsme se zajistili bezpečnost pro všechny členy pyramidy. Byl to těžký úkol a ti nejlehčí, kteří lezli nejvýše, byli poprvé v horolezeckém úvazku. Čas kvapil a my pospíchali do klubovny na oběd. Abychom toho ještě hodně stihli, vyrazili jsme hned po obědě pod zámek, abychom si tam mohli zastřílet z luku a vzduchovky. To bavilo všechny bez rozdílu,  malé i velké. Po návratu do klubovny nás čekala další zkouška zručnosti. Vrtání a montování hmyzích domečků. Ti mladší zřejmě poprvé vrtali úplně sami a rychle to zvládli. Odměnou pak byla všem nejen podařená práce, ale především vdolky s povidly a tvarohem od naší kuchařky Janičky. Předposlední den utekl jak voda a pomalu se blížil ten poslední. Indiánské náhrdelníky síly se dětem postupně plnily korálky a v pátek je čekala hlavní odměna … velký indiánský přívěšek. 

Pátý den byl zároveň ten poslední. Neznamenalo to však, že již bylo vše hotovo a že čekáme jen na odpolední rozdávání odměn. Hned z rána jsme vyrazili pro rákos a šišky do našich hmyzích hotelů. Stihli jsme si zahrát i pantomimickou štafetu, kdy se snaží děti předvádět a hádat nějaké zvíře. Po návratu do klubovny se nejmladší pustili do stříhání rákosu a starší se učili, jak brousit nůž a sekeru. Když bylo nastříháno, začalo plnění hotýlků připravenými přírodninami. Ujali se toho ti starší a nejmladší vyráběli kmenové vlajky. Práce odsýpala a hmyzí hotely i vlajky byly rychle hotové. Po vydatném obědě, kuřízek s kaší, jsme nemarnili čas a vyrazili hledat stopy, které budeme odlévat ze sádry. Šli jsme téměř na jistotou za Zákupský zámek. V místě budoucího obchvatu bylo dostatek stop v odkryté zemině, zvláště po deštivých dnech tohoto týdne. Odlévaní se vyvedlo a mohli jsme tak s úlovky vyrazit zpět do klubovny. Poslední z korálků skončily navlečené na náhrdelnících síly a zbývalo už jen přidělat finálové přívěsky. Na výběr měly děti z kostěných hrotů, lístků a masek až po zvířecí zuby. Každý navíc dostal pamětní indiánský list a drobnou sladkost. Dětem se, dle jejich vlastních slov, příměstský tábor moc líbil a to bylo tou největší odměnou pro vedoucího i jeho pomocníky. Čelili jsme nejedné výzvě, získali nové dovednosti a odnesli si spoustu zážitků. Příští rok už bude snad epidemiologická situace v normálu a náš oddíl vyrazí opět na klasický stanový tábor. V září se budeme těšit na naše pravidelné schůzky a víkendové výpravy. Přejeme všem krásné prázdniny. 

Skauti Zákupy 






pisy z roku 2019

Oddílová výprava Světlá pod Ještědem – Mázova horka

Předposlední březnový víkend jsme uspořádali výpravu pro celý náš skautský oddíl Medvědi Zákupy. Vše začalo již v pátek v podvečer v klubovně. Děti si oloupaly a nakrájely brambory k řízku, co byl k večeři a když se všichni najedli a umyli nádobí, byl čas na zábavu. Zahráli jsem si Aktivity, kdy mnohé nakreslené  nebo předváděné kreace vyloudily nejeden pobavený obličej. Večerka přišla záhy, čekal nás náročný den.

Ráno jsme si dali rychlou snídani, pobalili vše potřebné a vyrazili na autobus. Cibule, maso na guláš, chléb, … to vše jsme si nesli sebou, abychom mohli venku uvařit oběd a mohlo tak začít putovnání za „obřím“ pokladem. Děti pomocí hádanek a šifer hledaly jednotlivé klíče, které je vedly spolu s mapou postupně k získání pokladu. První indicie je dovedla do Stráže pod Ralskem. Děti se rozdělily na tři týmy a dle indicií vyrazily směr zámek Vartenberg, kde se nacházelo další vodítko skryté pod zámeckým mostem.  Příběh je dále nasměroval až do podještědských lesů, kde pod skalním převisem přebýval starý mudrc, u kterého bylo třeba hledat další nápovědy a splnit pár úkolů.

Autobusem jsem tam byli za chvíli a všechny týmy vyrazily správným směrem. Po chvilce je už vítal hledaný úkryt mudrce, který bohužel zrovna nebyl doma, ale zanechal další instrukce. Museli jsem se ale nejdříve pustit do vaření. Postavit trojnožku, rozdělat oheň, nadělat dřevo a třeba i nakrájet cibuli… to vše měly děti za úkol. Vše zvládly samy a bez větších problémů. Guláš se začal pomalu vařit a tak byl čas na další indicii a lesní hru. Prověřili jsme důvěru a spolupráci v rámci týmů. Slepý had musel kličkovat mezi stromy a všichni si mohli vyzkoušet, že předávaná informace se zvyšujícím se počtem mezičlánků hada dosti zpožďuje. 

Guláš se povedl a všechen se snědl. Nastal čas na další nápovědu při putováním za pokladem. Děti měly za úkol najít v lese rozházené zápisky mudrcových vzpomínek, které je měly dovést na další místo. Podařilo se najít všechny vzpomínky a určit cíl naší cesty. Pobalili jsme vše, co jsme si přinesli a vyrazili vstříc finálnímu úkolu.

Nedaleko se nacházela tajemná hora vytvořená obry Mázou a Vackem. Mázu kdysi čerti nechali zkamenět a tak tam leží dodnes. A tak mohly děti v úžasném novém areálu lesoparku Horka hledat odpověď na poslední otázku. Teamy se předháněly a výslednou odpověď nakonec správně uhodl ten, kdo četl pozorně i informační tabule v parku. První team byl jen o pár vteřinek rychlejší, než ostatní a zaslouženě tak získal „obří“ poklad. Děti si odnesly pár sladkostí, cenu v podobě českých granátků,  jakožto „čertovksých slz“ a hlavně spoustu zážitků.  Nikdo samozřejmě neodešel s prázdnou a ani žaludky jsme nenechali prázdné. Rozdělali jsme oheň a opekli si buřty. Pak už zbyl jen čas na rychlý přesun na autobusovou zastávku a odcestovat domů.

 

Výprava se povedla. Počasí bylo skutečně jarní a sluníčko dodávalo všem energii. Gulášek chutnal a děti se bavily. Už teď se všichni těšíme na další akci. Pokud chcete zažívat podobná dobrodružství  s námi, rádi Vás přivítáme v našem oddíle. Stačí nás kontaktovat, klubovnu máme naproti ZŠ a scházíme se zde každý týden.   

Odemykání studánky Pramene Tří svatých

Již po několikáté jsme se sešli, abychom symbolicky odemkli studánku, zazpívali pár písní k přivítání jara a opekli buřtíky. Něco přeci jenom bylo jinak. Tentokrát jsme se sešli u klubovny a vyrazili pěšky, nesouc si klíč a vlajky sebou. Jednalo se o drobnou, ale příjemnou změnu. Proto bychom to rádi měli jako tradici i do příštích odemykání a zamykání. A budeme rádi, když se k nám připojíte příště třeba také.

Skautský den v Zákupech

V sobotu dne  11.5.2019 se konala na zákupském koupališti akce s názvem  Skautský den pořádaná naším skautským  oddílem. Stejně jako minulý rok, byl i letos pro návštěvníky z řad veřejnosti místem, kde si nejen  děti mohly vyzkoušet něco ze skautské praxe, znalostí přírody a zručnosti. Odměnou za splněné úkoly byl malý upomínkový balíček a buřt k opečení na ohni. Navíc byl připraven i výborný gulášek.

Předpověď počasí strašila celý týden deštěm, proto jsme téměř veškeré disciplíny nachystali na mokrou variantu. V našich velkých stanech  pod plachtami a stromy bylo připraveno celkem deset stanovišť, která zahrnovala test znalostí, zručnosti a bystrosti. U většiny stanovišť bylo na výběr ze dvou variant, jak pro starší děti , tak  i pro ty nejmenší. Pokud někdo nevěděl nebo potřeboval poradit, naše skautky a skauti vždy rádi pomohli.

A co vlastně jsme si všechno připravili? Od luštění morseovky, přes poznávání rostlin, hub a stromů, až po orientaci v mapě. Přiřazení zvířecích stop ke správným zvířatům, poznávání a ukázka nerostů a v neposlední řadě také něco z historie a současnosti dnešního skautingu. Z praktických dovedností bylo možné si vyzkoušet uzlování, prusíkování, střelbu z luku nebo třeba rozdělávání ohně bez sirek. Zručnost a rovnováhu prověřila slack line a chůdy. Pro ty odvážnější byla připravena i ochutnávka domácí kávy z upraženého kořene pampelišek a nebo sirup z mladých smrkových výhonků. Vše stoprocentně přírodní a vlastnoručně připravené jedním z našich starších skautů. 

Počasí se dokonce na celý průběh Skautského dne jako zázrakem umoudřilo a nespadla snad jediná kapka. Oheň tak neohroženě plál a všichni si mohli svou odměnu bez problémů opéct. Akce se velmi vydařila a našim skautům se moc líbila. Poznali, že vytvářet něco pro druhé má svou hodnotu a věříme, že všichni návštěvníci si to s námi také užili. Důkazem je několik nových zájemců o skautovaní v našem oddíle, což nás moc těší.

Děkujeme všem návštěvníkům za jejich přízeň a rádi bychom také poděkovali městu Zákupy, že nás opět podpořilo na všech frontách, nejen finančně, ale také nám pomohlo s přípravou zázemí.  Velké díky patří i našim sponzorům, firmě PLAST SERVIS Kamenice s.r.o. a MEGA a.s., bez jejichž finanční podpory by nebylo možné pořádat takto výjimečné akce.  Osobně bych pak především poděkoval všem našim členům a přátelům, kteří se na akci podíleli. Díky!

Závěrem bych rád dodal, že se již nyní těšíme na další ročník Skautského dne a na další akce, které pro veřejnost pořádáme, ať už jde o odemykání a zamykání studánky Pramene Tří svatých, rozdávání Betlémského světla a nebo pamětní setkání u Lípy Svobody.

Krajské kolo Svojsíkova závodu

 

V Jizerský horách, v okolí Oldřichova v Hájích, se v sobotu a neděli 25.5. až 26.5. konalo krajské kolo Svojsíkova závodu. Jedná se o závody, na kterých skautské družiny (chlapci a dívky  11-15 let, každý ve své kategorii) závodí v různých skautských a znalostních disciplínách.

Všichni postupně zdárně zdolávali náročný, ale krásný, terén „Jizerek“ po jednotlivých stanovištích, kterých bylo připraveno celkem sedm. Mezi úkoly patřila třeba zdravověda, řešení krizových situací, střelba z luku a vzduchovky, aj. Naše družina Divočáků se nezalekla žádného z úkolů,  ale celá trať je důkladně prověřila. Dokonce se jednomu z nás stal malý úraz a odnesl to podvrknutý kotník a rozbité koleno.  Vyrobili jsme mu provizorní berle a mohlo se pokračovat. Sice jsme dorazili jako poslední, ale družina se postarala o svého zraněného člena a o to cennější to pro nás bylo. V táboře na kluky ještě čekala stavba stanů, příprava ohniště a vaření večeře. Vše se povedlo a těstoviny s rajčatovou omáčkou a slaninou všem moc chutnaly.

Následující den jsme museli vstávat poměrně brzo, abychom stihli do časového limitu sbalit stany, všechny naše věci a zahladit ohniště, aby nebylo poznat, že tam nějaké vůbec bylo. Od devíti hodin pak přišlo další kolo závodů. Tentokrát se zůstávalo na tábořišti, kde bylo  rozeseto celkem dvanáct soutěžních stanovišť. Všichni členové družiny museli být mít mezi sebe rozlosován stejný počet disciplín. Namátkou to byly úkoly jako poznávání rostlin a hub, atletický čtyř boj, šifry, znalost Libereckého kraje nebo třeba stavba ptačí budky.

 

Klukům se toto kolo skvěle povedlo a získali téměř nejvíce bodů ze všech. Při sečtení obou soutěžních dnů z toho nakonec bylo čtvrté místo, z celkových šesti. Kdyby se však dávali diplomy za jednotlivé dny, byli jen těsně druzí. Za to vše jim patří uznání a poděkování za vzornou reprezentaci našeho oddílu a především za ukázku soudržnosti družiny, když vyvstane nějaký problém. A to je ještě cennější, než jakákoliv medaile nebo diplom.  

Tábor Mařenice 2019

 

I letos jsme vyrazili na skautský tábor. Po pěti letech opět na místě činu, na tom místě, kde jsme kdysi tábořili se zákupským oddílem poprvé, v Mařenicích. Malebné vesnice kousek za Cvikovem bývala táborovou destinací po několik let, proto jsme s jejím výběrem neváhali.

Z personálních důvodů byl letošní tábor jen týdenní, což je poloviční délka oproti letům předchozím. Zároveň se zúžily řady v našem oddíle, a tak letos jelo na tábor pouze 9 chlapců ve věku od 10 do 14 let. Právě díky této komorní sestavě jsme všechny aktivity mohli provozovat jako jedna větší skupina, což nám vyhovovalo.

Také z tohoto důvodu jsme letos opustili od tradiční celotáborové hry, která bývá páteří každého tábora. Říká se, že táboření bez symbolického rámce není žádné táboření, ale my jsme nic takového nepocítili. Kluci se denně starali o zásobu dřeva, protože jinak by večer nebyl oheň k posezení a kuchařka by nemohla vařit, zároveň měli dostatek prostoru na odpočinek. Ten byl nutný, nejen kvůli vyhlídce nadcházejícího putovního tábora, ale také protože se museli všichni pravidelně střídat na hlídkách v noci.

Abychom procvičili všechny skautské činnosti a dovednosti, které přes rok nejde provozovat, měli jsme vždy jednu část dopoledne či odpoledne zaměřenou čistě na danou aktivitu. V malém počtu je aspoň jakékoli procvičování intenzivnější. Například: šifrování, Morseova abeceda (hlavně její signalizace), zákon a slib, vaření v Setonově hrnci, uzlování apod.

Během tábora vždy proběhne tradiční stezka odvahy. Ta letošní byla kratší, avšak lekavější. Toho jsme docílili prapodivných a hrozivých zvuků z repráčku umístěného v lese.

Letitou tradicí je i slibový oheň, který se připravuje v režimu naprostého utajení, děti se na něj budí kolem půlnoci a všechny náležitosti jsou opředeny tajemstvím. U letošní slibového ohně složili svůj skautský slib celkem tři členové. Ráno si na památku vylovili uhlíky, aby si tento moment mohli připomenout i hmotně.

 

Co bylo letos velice příjemné? Počasí. První dva dny přeháňky, ale po zbytek tábora příjemných 20- 25 stupňů Celsia. Pravda, jeden den bylo pouhých 17, po ránu dokonce teplota klesla pod 10, což bylo znát. Ovšem oproti letům předchozím (předloni čtrnáctidenní období dešťů na Kokořínsku a vloni celotáborové parno a tropické teploty) bylo počasímírnější.

„Puťák“ po Maloskalsku

Tento rok jsme se rozhodli poprvé podniknout i putovní tábor, který navazoval na náš tradiční stanový tábor, který se konal letos v Mařenicích. Cílem byl malebný kraj okolo Malé Skály a Klokočských skal. Malou představu o tom, jaké je putovaní s krosnou, kde si člověk nese všechno s sebou, jsme měli už z krajského kola Svojsíkova závodu v Jizerských horách, a proto se každý z nás snažil zabalit jen to nejnutnější. Stany jsme nebrali, plán byl spát pod širákem. Předpověď počasí nám v našich plánech nahrávala, avšak mohli jsme se těšit i na pořádné vedro. V úterý ráno jsme se všichni sešli na nádraží, rozdal se proviant a vyrazili jsme. Hned po příjezdu do Dolánek u Turnova jsme zavítali do Domu přírody Českého Ráje, který je hned vedle nádraží. Hezká nová expozice krásně ukazuje místní faunu a flóru. Pak už následoval výšlap do opravdu prudkého kopce. Slunce pálilo už takto dopoledne a kopec nám ukázal, co nás asi v následujících dnech čeká. Nutné bylo dodržovat především pitný režim a zároveň si tím odlehčovat dvacetikilové krosny. První větší zastávka byla na Drábovně, skalním hrádku mezi Dolánkami a Frýdštejnem. Tam jsme si ve dvojicích uvařili oběd na lihových vařičích, odpočali si ve stínu a vyrazili dál. 

Další zastávkou byla krásná zřícenina hradu Frýdštejn. Výhled z vysoké věže byl úchvatný a místnosti vytesané do pískovce poskytly příjemný úkryt před sluníčkem.  Z Frýdštejnu už je to pak jen z kopce na Pantheon a hrad Vranov nad Malou Skálou. Na Vranově se nám podařilo zapomenout balíček s domácí bábovkou, naší snídaní na následující den, ale již po několikáté nám pomohli cizí lidé. Pán z místního stánku nám večer bábovku ochotně přivezl do kempu. A nebyl to ojedinělí případ, kdy nám  lidé ochotně poradili, pomohli a nebo nabídli nižší cenu na vstupném. 

Pod Vranovem na Malé Skále jsme měli naplánováno přespat v kempu, takže jsme rozložili celty, karimatky a spacáky a mohli jsme si užít stínu, koupání v Jizeře, opékání buřtů a sprchy. Následující den měl být nejnáročnější, a proto jsme šli spát brzo. Kupodivu nikdo nic ani nenamítal. 

Ráno jsme vstávali o půl sedmé, nasnídali se, rychle pobalili a vyrazili. Po osmé hodině už jsme začali stoupat do urputného kopce. Naštěstí nás před horkem ukryl les, ale i tak to s těmi těžkými batohy byl výkon. Na vrcholu však přišla zasloužená odměna v podobě úžasných průchodů, vyhlídek, bludišť a jeskyní v Besedických skalách. Všem se nám tam moc líbilo a slíbili jsme si, že se sem ještě jednou někdy určitě vrátíme. Čas utíkal rychle, a proto jsme vyrazili dál k cíli dnešního dne… Votrubcova lomu, kde se nachází naleziště achátů, ametystů a dalších polodrahokamů. Pěkně jsme šlapali pěšky z obce Klokočí směrem Radostná pod Kozákovem. Cesta to bylo víceméně pořád do kopce a polední sluníčko pekelně pálilo. Přestávky v každém stinném místě se staly nutností potřebnou k přežití v úmorném vedru. Nakonec jsme se na místo včas dostali a mohli si tak prohlédnout muzeum drahých kamenů a se zapůjčenými kladívky vyrazit do lomu zkusit štěstí v hledání vlastních pokladů. Kluci hledali, rozbíjeli nadějně vypadající hroudy a hledali achátové pecky. Pár malých jsme po chvíli hledání našli a tak jsme neodcházeli nikdo s prázdnou.  Autobus nás odvezl ke Klokočí a už nám jen zbývalo nakoupit nutné zásoby, aby bylo co jíst. Za odměnu si každý pochutnal na sladkém melounu. Zbývalo už jen najít si místo na spaní. V tom nám opět pomohli místní. Na louce v zákrytu stromů jsme si připravili spaní, tentokrát i s přístřeškem z celt. Večerní program se minimalizoval na vaření, karty a spánek. Energie na nic víc nikomu nezbyla.

První dva dny byly fyzicky nejnáročnější, ale ty následující byly už opravdu za odměnu. Ráno za námi přijel průvodce dnešního dne, známý to lezec a znalec místního kraje. Těžké krosny jsme mohli nechat u něj v autě a vyrazit na lehko jen se svačinou a vodou. První zastávka byla na zřícenině hradu Rotštejn. Na první pohled to vypadá jako malý, méně významný hrádek, ale opak je pravdou. Z dříve velkého hradu už však zbyly jen části zdiva a ve skále vytesané místnosti. Ale provozovatelé se to tu snaží udělat každým rokem zajímavější, takže návštěvu určitě doporučujeme.  Zde jsme se zdrželi jen chvilku a pokračovali dál.

Klokočské skály jsou malebné a spousta z nich se dá prozkoumávat i bez lana. To nejlepší nás ale čekalo v Klokočských průchodech. Spousta přírodně vytvořených děr, převisů a jeskyněk. Nekonečné množství průlezů, plazivek a míst k objevování. Kluci se nadšeně plazili opravdu hodně úzkými chodbičkami se svíčkou nebo jen s čelovkou.  Překonávání vlastního strachu ze tmy a neznáma, bylo korunováno následným pocitem vítězství. Každý si to toho dne opravdu užil. I na malou skalku jsme vylezli a zapsali se do vrcholové knížky. Večer už nás jen náš skvělý průvodce přiblížil zpět do kempu na Malé Skály, my mohli skočit do osvěžující Jizery a následně za teplé noci pod hvězdami vstřebávat v klidu zážitky předešlých dní. 

Ráno jsme nemuseli už nikam spěchat, čekala nás jízda v kanoích po Jizeře se zpáteční cestou na koloběžkách. Před desátou jsme si vyzvedli lodě a vyrazili klidným tempem po vodě do Dolánek. Někteří jeli poprvé a někteří již zkušeně kormidlovali svá plavidla. „Cvaknout“ se podařilo jen jedné z posádek, naštěstí se nikomu nic nestalo, jen o pantofli byl zadák chudší. Plavbu jsme si hezky vychutnávali. Cesta zpět po cyklostezce uběhla rychle a tak jsme se stihli ještě rychle vykoupat v Jizeře. Ve vlaku domů už všichni jen odpočívali.

Puťák se všem moc líbil, bylo sice velké vedro a těžké batohy se nechaly nést, ale kupa zážitků to bohatě vynahradila. Určitě to nebyl poslední putovní tábor, ostatně kluci už přemýšleli, co by rádi zažili příště. 

 

Zamykání studánky u pramene Tří svatých, přespávačka v klubovně a oblastní

drakiáda skautských oddílů na Polevsku

Předposlední říjnový víkend začal v pátek tradičním zamykáním studánky pramene Tří svatých. Od září máme v oddíle několik nováčků, pro které to byla zcela nová zkušenost. Ke studánce jsme letos vyrazili pěšky od naší klubovny a jako každý rok jsme ceremoniálně studánku uzamkli, zazpívali si za zvuků kytary našeho pana starosty Radka Lípy a opekli buřty. Jsme rádi, že i letos se zúčastnily nejen děti, ale také rodiče, kamarádi a příbuzní. Věříme, že všichni si užili příjemný podvečer.

 Poté, co jsme uhasili oheň a vyrazili zpět, jsme připravili klubovnu na přespávačku. Zahráli jsme si pár her, povečeřeli a ujedli jsme pár kousků ze sladkých zásob, které napekly šikovné maminky našich skautských dětí, za což jim tímto moc děkujeme. Pro některé bylo přespání v klubovně novinkou, ale zvládli to všichni na jedničku. Ráno jsme se vydatně posílili výbornými muffinamy, bábovkou a štrúdlem. Čekal nás totiž náročný program… Drakiáda!

Po vlastní ose jsme se dopravili do Nového Boru, kde byl nahlášen začátek akce.  Děkujeme rodičům, kteří nám pomohli děti odvézt. Oblastní drakiádu pořádalo naše mateřské středisko Klíč Nový Bor. Dorazilo téměř sto dětí a třicet dospělých účastníků ze skautských oddílů Nového Boru, České Lípy a samozřejmě jsme nechyběli ani my ze Zákup. Všichni účastníci se rozdělili na menší skupinky a vyrazili pěšky na Polevsko, cestou se hrály různé hry, a proto cesta rychle ubíhala i těm nejmenším, kteří jí skvěle zvládli. Místo pro pouštění draků bylo na loukách nad sjezdovkou. Ještě během cesty byla na vrcholcích okolních kopců mlha, ale postupem času se nebe vybralo a bylo krásné slunné počasí. Dokonce i vítr foukal tak akorát a drakiáda byla zahájena.  Během chvíle bylo nebe plné různobarevných dráčků všemožných tvarů i barev. Byly tu draci vlastnoručně vytvoření i ti kupovaní a i my jsme byli řádně připraveni a měli své tři vlastnoručně vyrobené draky, se kterými jsme vyrazili do soutěže. Hodnotilo se v několika kategoriích a to náročnost konstrukce a malování draků. S velkou radostí se musíme pochlubit prvním místem v konstrukci a druhým a 4-5 místem mezi výtvarně nejzdařilejšími draky. Lví podíl na tom měl Ondra Sláma s jeho oranžovou „krabicí“ a nákresem Vrby mlátičky. Druhý náš vlastnoručně dělaný drak s lilií byl dílem Tomáše Mrázka a moc se mu povedl. Všichni nadšeně pouštěli a skvěle se bavili, od těch úplně nejmenších, až po nás vedoucí.

K obědu byly opečené buřty a po hlavním programu následovala zajímavá pohybová hra v lese s názvem Safari. Všechny děti byly rozděleny na lovce a pytláky. Ve zkratce se všichni snažili sbírat v lese divoká zvířata a včas si kupovat licenci na jejich lov a nebo se vyhýbat správcům parku. Hra splnila svůj účel a všichni si zaběhali a vyblbli se.

Zbývalo už jen po sobě vše uklidit a vydat se zpět do Nového Boru a následně do naší zákupské klubovny, kde jsme dojedli zbývající zásoby a mohli si vyprávět čerstvé zážitky. Dětem se drakiáda moc líbila a už plánovaly, že bychom si někdy udělali svoji vlastní tady v Zákupech.

Hlavní cíl této skvělé akce … společně se pobavit na čerstvém vzduchu a odnést si pár nových zážitků… byl splněn.

Děkujeme všem pořadatelům, dětem a některým rodičům, že se zúčastnili a pomohli nám. Bez vás by to nebylo ono. 

30. let svobody nejen pro Junáka

Jako každý rok nám bylo ctí, být součástí pietního aktu oslavy vzniku samostatného československého státu dne 28. října u Lípy svobody jako čestná stráž. Počasí vyšlo lépe, než při minulé oslavě jubilejních stých narozenin našeho státu a nebylo třeba ani pláštěnek. Přišlo opět hodně lidí a naší noví členové mohli vidět, že skauting je nejenom o přírodě a hraní si, ale také o angažovanosti ve společnosti, svobodném myšlení a základních lidských hodnotách.

Po 28. říjnu nás čekal jubilejní 17. listopad. Společně jsme tak v zákupském kulturním domě mohli zavzpomínat a oslavit třicáté výročí od Sametové revoluce. Program byl spíše spontánní a ceny v místním bufetu předrevoluční. Pamětníci vylíčili, jak prožívali toto revoluční období a i náš zástupce řekl několik slov. Cílem jeho krátké řeči bylo především upozornit na to, že nebýt 17. listopadu a následujících událostí, žádný skauting by v Československu nebyl. Při pohledu do historie, zjistíme, že totalitní režimy neměly skautské smyšlení v oblibě a spoustu skautů to stálo život nebo roky strávené v lágrech a uranových dolech. Třetí obnovení Junáka, před třiceti lety, bylo určitě to poslední, a zároveň tím skauting v Československu prožívá nejdelší nepřerušenou činnost od svého založení v roce 1914. 

Těší nás, že zájem o skauting v dnešní době neustále roste a je tak dobrým ukazatelem toho, že rodičům není lhostejné, jak se jejich děti rozvíjejí a tráví svůj volný čas. 

 

pisy z roku 2018

Sportovní výprava  - Stráž pod Ralskem – Stohánek – Dubnice

V pátek 12.10.2018  jsme vyjeli autobusem do Stráže pod Ralskem a vyrazili do místního volnočasového klubu Šešule. Zde na nás čekala první sportovní disciplína – bouldrová stěna. Pro většinu z kluků bylo lezení na takovéto lezecké stěně s měkkým dopadem do žíněnky úplnou premiérou. Žádný z nich se toho však nezalekl a všichni se jali zkoušet svou sílu a výdrž na malých chytech. Někteří dokonce lezli takřka po stropě a nedali na sobě vůbec znát, že lezou poprvé. Odpočinout unaveným rukám mohli u stolního fotbálku, čehož rádi využili.

Hodina na boulderu rychle utekla a vyrazili jsme na místo přespání, kde jsme si nechali věci, dali svačinu, sbalili plavky a vyrazili do bazénu. V bazénu se mohli všichni vyblbnout i s pomůckami do vody. Lovili pod vodou puk, hráli vodní basketbal a stříleli po sobě vodními stříkačkami. Ukázali jsme si i pár metod záchrany tonoucího. V podstatě prázdný bazén jsme si všichni užili, a protože byl již nejvyšší čas vrátit se zpět, vydali jsme se připravit večeři. Podle očekávání byli všichni hladoví jako vlci  nebo spíš jako šakali a divočáci. Po jídle krátká večerka a hned spát, čekal nás náročný den.

Ráno jsme posnídali bábovku, zabalili vše potřebné a vyrazili do půjčovny kol. Už tam na nás čekaly koloběžky a kola. Počasí bylo perfektní. Ranní chlad vystřídalo hřejivé sluníčko a my už upalovali směr Hamr na Jezeře a pak dál, až k pomníku Generálmajora Antonína Sochora. Po cestě jsme měli krátkou přestávku u rašeliniště Černého rybníka , kde kluci objevili kouzlo „doutníků“ resp. orobince. Především to, jak chmýří z nich rozfoukává vítr všude a po všech. K poníku Genmjr. Sochora už to bylo jen kousek, ale zato do pěkného táhlého kopce. U pietního místa válečného hrdiny z 2. světové války a také skauta jsme si řekli,  kdo to byl a co pro naši republiku udělal a vzdali mu hold skautským pozdravem.

Skalní hrádek Stohánek se nachází nedaleko, jen pár set metrů lesem. Tato skála trčící uprostřed lesa, do níž jsou vytesané schody a na vrcholu místnost na přespání, byla naším útočištěm pro odpočinek a hlavně oběd. Opékání buřtů patří snad ke každé výpravě skautů a hlavně oheň a jeho rozdělávání. Opět nám k zapálení posloužilo křesadlo, obyčejné sirky nejsou výzvou. Po opečení buřtů jsme testovali jednu specialitu…udělat popcorn na ohni. První várka se moc nepovedla. Kluci sice tvrdili, že ty zuhelnatělé kousky kukuřice jsou dobré, ale možná si jen nechtěli připustit neúspěch. Poučeni z předešlého počinu došlo k nutným úpravám a nakonec se  povedlo. Sezobali jsme upečený popcorn, vše pobalili, oheň uhasili a uklidili po sobě. Tentokrát cesta zpět ubíhala rychle, protože byla převážně z kopce. Mohli jsme si tak dovolit zastavit znovu u Černého rybníka a kluci běželi hledat „kešky“. Ten den našli už asi pátou. S úlovkem byli spokojeni a mohli jsme tak vyrazit zpět. Koloběžky a kola jsme vrátili přesně na čas a opět se vydali na cestu, tentokrát směr Dubnice, kde na nás čekalo překvapení. Kluci celou dobu netušili, co je vlastně odpoledne čeká.

Překvapením byla ukázka kování u uměleckého kováře pana Stejskala. Navíc nám jeho přítelkyně ukázala, jak zpracovávat kůže. Od sušení, čištění až po činění a finální úpravu. Pan Stejskal by navíc tak hodný, že každému z  kluků umožnil vykovat si svůj vlastní hřebík. Téměř všichni toho využili a odvezli si tak domů krásnou vzpomínku. Pan kovář nám o kování řekl spoustu zajímavostí a ukázal nám i některá svá díla. Především nože z ručně kované damaškové oceli, ozdobné spony, rytířskou zbroj  a kožená pouzdra s rytinami se zvířecími motivy svědčící o šikovnosti mistra kováře.

Čas ubíhal neúprosně kupředu a my  se museli vrátit, zabalit všechny věci a pospíchat na autobus zpět do Zákup. Všichni si to moc užili, dozvěděli se plno zajímavých informací a odnesli si nezapomenutelné vzpomínky. Příští výprava bude výzvou, aby se povedla stejně  jako tato, ale rádi se o to pokusíme.   

Pokud chcete zažít podobná dobrodružství, přidejte se k nám. Fotografie z akce na:

 

 

 

Skautský den

Dne 12.5.2018 se na zákupském koupališti konal první ročník Skautského dne, který byl pořádán naším oddílem nejen pro skauty, ale zejména  pro širokou veřejnost.

Počasí nám jako zázrakem vyšlo na jedničku a tak si mohly nejen děti, ale i jejich rodiče, vyzkoušet alespoň malou část toho, co se ve skautu učíme.  Disciplíny jsme rozdělili na lehčí a těžší část, aby se mohli účastnit i ti nejmenší.  Každý soutěžící dostal kartičku, do které sbíral razítka z jednotlivých stanovišť a na závěr dostal malou odměnu.   Začínalo se luštěním tajného vzkazu, který odhalil své tajemství až po správném použití Morseovy abecedy. Následně se mohly děti volně rozptýlit po celé herní ploše a vyzkoušet si jednotlivé úkoly.  Své znalosti si prověřily například při poznávání našich rostlin, živých stromků, hornin a nerostů.  Svou zručnost otestovaly při zatloukání hřebíků či hodu míčkem na přesnost, nechybělo ani klasické vázání uzlů a lukostřelba.  Bystrý úsudek a pozornost děti uplatnily při hledání chyb v mapě, řešení šifer a hlavolamů. Své pohybové nadání si mohly pro změnu vyzkoušet na chůzi po slacklině a samozřejmě nesmělo chybět ani rozdělávání ohně pomocí křesadla, což prověřilo zručnost i nejednoho tatínka.

 V dalším stanu bylo zřízeno provizorní kino, ve kterém byly ke shlédnutí fotografie z našich skautských akcí, propagační videa Junáka, český skaut,   dokumentární film „Skauti bez lilie“ a populární zábavně poučný pořad o přežití s náčelníkem britských skautů.  Uprostřed našeho provizorního tábořiště stála Sahara… nikoliv však poušť, ale kruhový bílý stan, ve kterém bylo velké množství zajímavých publikací se skautskou tématikou, skautské stezky, náborové materiály a představili jsme zde i několik nejznámějších osobností českého a světového skautingu (např. J. Foglar, J. Menzel, Aňa Geislerová, Václav Havel, Neil Armstrong a mnoho dalších).

 Každé dítě, které prošlo všemi disciplínami na konci dostalo odměnu v podobě buřta na opečení a drobný upomínkový balíček s perníčky, které napekly naše skautky.  Rodiče si mohli vychutnat výborný gulášek a vyslechnout zajímavé vyprávění o našich polodrahokamech.  K dispozici byly i dílničky, kde si mohly děti něco vyrobit na památku nebo si nechat namalovat obličej. Po koupališti nám pak běhala parta veselých tygříků, která se schovávala v místní zeleni a náramně si to užívala.

Dle ohlasu dětí a rodičů se akce líbila a my už se těšíme na další ročník, který pro vás opět rádi připravíme.  Rádi také přivítáme nové členy a to nejen děti, ale i dobrovolníky, kteří by se chtěli podílet na chodu našeho oddílu a vzdělávání dětí tak, aby smysluplně využívaly svůj volný čas, prohlubovaly své znalosti, zlepšovaly svoji zdatnost a posouvaly hranice svých možností.  V případě zájmu nás můžete kontaktovat pomocí  Facebooku (skauti Zákupy), webových stránek (www.skaut.mojepc.eu)a nebo na jednom z telefonních čísel, jež najdete na dveřích naší  klubovny, která se nachází naproti základní škole v Zákupech. 

Závěrem bychom moc rádi poděkovali Městu Zákupy za dlouhodobou podporu našeho oddílu a vstřícnost při  konání této akce, také všem našim sponzorům a v neposlední řadě těm, kteří se na letošním ročníku Skautského dne nemalou měrou podíleli, ať děti, tak dospělí.

Děkujeme a příští rok se na Vás opět těšíme!

Skauti Zákupy

 

 

Závod vlčat a světlušek  aneb  Po stopách sklářů

V sobotu dne  21.4.2018  se v krásném prostředí obce Svojkova a jejího okolí konalo okresní kolo  tradičního skautského Závodu vlčat a světlušek.  Toto kolo pořádalo naše domovské středisko Klíč Nový Bor. Celý závod na téma „Po stopách sklářů“ se nesl v duchu odkazu místního tradičního řemeslného umění sklářských mistrů s cílem prověřit  zručnost všech účastnících se hlídek.

Na tento rok jsme přihlásili dvě družiny,  družinu  Vlčat (chlapci ve věku  7-11 let) a Sedmikrásek (dívky 7-11 let). Na závod bohužel nakonec nemohli dorazit všichni přihlášení, proto jsme vytvořili pouze jednu smíšenou hlídku závodící pouze v chlapecké kategorii. Naši hlídku tedy tvořili tři vlčata a dvě světlušky.

Každá hlídka začínala na stanovišti „Učiliště“ kde byli všichni seznámeni s tím, jakým způsobem bude jejich zaučení a na skláře probíhat. Děti dostaly za úkol najít, dle předem vyznačené  trasy, jednotlivá stanoviště, kde musely splnit rozmanité úkoly. Například na stanovišti „Žvanec“, které musely absolvovat jako první z devíti, každý prokázal, že si dokáže sám bez cizí pomoci udělat svačinu. Někteří účastníci možná úplně poprvé krájeli sami chleba (převážně ti nejmladší  sedmiletí), ale nikdo z nich se toho nezalekl. S kompletní svačinou a první body, tak mohla celá hlídka pokračovat k dalším stanovištím.

Na dalších stanovištích museli  „učni“ prokázat svou fyzickou zdatnost a ohebnost. Jinde museli zapojit všechny mozkové zavity a luštit šifry. Svou zručnost museli prokázat například při navlékání skleněných korálků a  výrobě lustru.  Nezaleknout se drobných zranění a dokázat je ošetřit,  v neposlední řadě se neztratit a celou absolvovanou trasu si postupně zakreslovat do mapy. 

Bylo to náročné,  protože na duben netypicky  letní horké počasí všem také ukrajovalo nějaké ty síly, ale nikdo to nevzdal a všichni zdárně závod dokončili.  Po bezmála čtyř hodinovém pobíhání po kopcovitém okolí Svojkova byli „učni“ pěkně vyhladovělí, ale naštěstí krom vlastnoručně připravených svačin na ně v cíli čekal guláš, jablka a müsli tyčinky.

Po celou dobu akce byl připraven doprovodný program v podobě dílniček, kde si mohli děti vyzkoušet rytí nápisů do skla, tvorbu vitráží a dokonce i na vlastní kůži foukání skla. Dětem předváděl své umění a pomáhal s foukáním mistr sklář pan David Wünsh. Všechny výtvory, které si děti vyrobily, si mohly jako památku na tento závod odnést domů.

Naše hlídka nakonec nevyhrála,  ale  odnesla si spoustu cenných zkušeností a hezkých zážitků. Celodenní pobyt na hezkém místě, v dobrém kolektivu, se spoustou zábavy  za svitu hřejivých paprsků „letního“ slunce si užili všichni, nejen děti. Velké díky patří  pořadatelům a to  středisku Klíč Nový Bor, všem sponzorům  a v neposlední řadě také mistru skláři. Těšíme se na další ročník.

 

 

 

Odemykání studánky 2018

 

Bylo to již čtvrté odemykání studánky. Dá se již určitě mluvit o tradici. I tentokrát jsme se sešli začátkem dubna, abychom mohli společně odemknout Pramen Tří Svatých. Za účasti našich vlajkonošů, rodičů a jako tradičně i pana starosty Radka Lípy, jsme studánku symbolicky odemkli.

Všichni jsem si pak zazpívali pár písniček a mohli jsme si jít opékat buřtíky. Studánku jsme den předtím se skauty uklidili a dřevo na oheň připravili. Tudíž nás nezaskočil ani předcházející déšť .

Vše se nakonec povedlo a věřím, že na podzim se sejdeme ještě ve větším počtu a pramen symbolicky uzamkneme.

Martin „Sojka“ Vorel 

Zápisy z roku 2017

 

Výprava na skautskou základnu Alberta

 

Tradice nám velí vyrazit opět na jedno ze zajímavých míst, kde se bude konat  letní tábor našeho dětského oddílu  Medvědů. Tento rok bude tábor v krásném prostředí Kokořínského dolu, v lesích nedaleko průzračně čistého  rybníka Harasov, nad kterým se tyčí pískovcové skály, pozůstatky hradu pánů z Harasova, jež byl založen ve 14 století a dnes se z něj dochovala  stará skalní obydlí a tajemné sklepy, jež lemují celé dolské údolů . K místu se váže i zajímavá pověst o Krvomlýně, ale o té až jindy...  Dvě stě metrů od tohoto přírodního koupaliště mají neratovičtí skauti (středisko Lišák) tábořiště se svou základnou, kterou nám na letošní sezónu zapůjčili.

Táborová základna Alberta nabízí pro tábor nadstandardní zázemí, které jsme s díky využili v chladném březnovém počasí na přespání a  důkladně jsme vyzkoušeli, mimo jiné, i kuchyň. Nechci předbíhat, ale večerní „bouchačky“ (pečené brambory na másle s česnekem) upečené v kamnech na dřevo, byly skvostné.

V sobotu 25.3. jsme měli sraz jako vždy v Zákupech. Čas si dokázalo vyhradit celkem šest z nás a tak jsem já Sojka, moje polovička a Janička spolu s Boškem, Andrejkou a Lukášem vyrazili jedním autem směr Kokořín. Přesun k chatě uběhl rychle a již cestou jsme míjeli spousta krásných a turisticky zajímavých míst, včetně známých Pokliček, což jsou 12 metrů vysoké pískovcové houby, vzniklé nikoli rukou člověka, nýbrž erozí. Dorazili jsme krátce po druhé hodině a na chatě již čekal bratr Cába, který nám ukázal, kde co najdeme a předal klíče.

Času nebylo nazbyt a tak jsme pobalili  jen to nejnutnější na „krátký“ výlet. Vyrazili jsme z tábořiště na severovýchod k prvnímu bodu naší výpravy – starému židovskému hřbitovu. Cestou jsme viděli poměrně velké množství srnců a srnek, zdejší kraj jich je opravdu plný.  Cíle jsem měl naplánované jen ve své hlavě a ostatní nic netušili. Musel jsem všechny členy své výpravy neustále chlácholit, že to není tak daleko a že do kopce pak už určitě nepůjdeme J.

Ač nejsme hřbitovní turisté, tak nás židovské náhrobky staré tři století zaujaly především tím, jak byly některé vrostlé do kmenů zdejších stromů. Pietní místo s viditelným zubem času jsme opustili a pokračovali dál přes Janovu Ves, kolem tři sta let staré chráněné lípy, až do obce Kokořín, kde se nachází nejenom stejnojmenný zámek, ale i cukrárna „U Koně“, kde mají z mozaiky opravdu na dvoře oře v životní velikosti.

 

Posíleni jsme mohli pokračovat až k „jeskyni“ Staráky. Jedná se o uměle vybudovaný hrádek, kde jsou přístupná první dvě patra. Horní část je soukromým majetkem a majitel ji obestavil palisádou. Na neštěstí, ale k naší velké radosti,  na ni spadl vzrostlý strom a tak se nám naskytla možnost nahlédnout za dřevěnou zeď. Cestou zpět na trasu výletu (jeskyně je malinko bokem) nám jeden ze starousedlíků ukázal velice starou fotografii, kde je vidět ještě původní skalní hrádek s vyhlídkou a můstkem (foceno zřejmě za první republiky).

Pomalu se začínalo stmívat a vzhledem k tomu, že ostatní nesdíleli mou touhu jít se podívat ještě do jeskyní přes cestu, zvolili jsme nejkratší cestu zpět na chatu. Zpáteční trasa vedla nejen podél silnice a říčky Pšovka, ale také nad rybníkem Harasov, ve kterém se odrážely již první hvězdy. Na tábořiště jsme dorazili už za úplné tmy a pěkně vyhladovělí. Hned jsme si tedy rozdělili funkce…. chlapi si vzali na starost rozdělání ohně, opékání buřtů a přípravu na grilování a ženské zas roztopení kamen, upečení „bouchaček“ a ústního rozboru faktů a mýtů z jejich okolí.  Posezení u táboráku za zvuku Boškovi kytary se protáhlo do časných ranních hodin. Vše, co bylo upečeno, ugrilováno a nakrájeno, bylo za krátko také snědeno. S plnými břichy a unavenýma nohama jsme postupně zalézali do spacáků.

Druhý den ráno jsem vstal jako první, asi pracovní návyky, rozdělal oheň v kamnech a dal vařit vodu na čaj a na nádobí. Po chvilce vyskákali všichni ostatní a začali jsme pomalu balit. Neplánovaně dorazil i  bratr Cába a tak jsme mohli tedy předat klíče a odjet autem na parkoviště pod hrad Kokořín, odkud jsme vyrazili na další výlet. Cílem byla „kupodivu“ další uměle vytvořená jeskyně, tentokrát nepříliš vzdálené Nedamy. Jedná se opět o bývalý skalní hrádek, stejně jako včerejší Staráky. Vytesané schody, dvě místnosti, vyhlídka na vrcholu a jeden odvážný přeskok přes rokli. Tento necelý metr dlouhý překrok, kdy by pád mezi dvěma stěnami opravdu zabolel, zvládli všichni zúčastnění bez úhony. Základem bylo nad tím moc dlouho nepřemýšlet a nesnažit se sbírat odvahu, protože pud sebezáchovy velel opak.

Cesta zpátky k parkovišti a rozdělení na dvě skupiny „výletáři“ a „kafíčkáři“. My výletáři jsme pokračovali ještě na Podhradskou cestu, kde jsme odbočili k vyhlídkovému místu. Cestou jsme narazili na několik děr ve skále, kdy hlášce „To neprolezeš!“ nešlo odolat. Prolezl! Můžu si s klidem dát víc dortíků a chlebíčků J.  S Lukášem jsme vyzkoušeli zinscenovat mýtického Uroborose a scénu, jak požírá vlastní ocas. Ohlodávat Lukášovi boty jsem moc nechtěl.

 

Po chvíli jsme došli už celkem v poklidu k vyhlídce, kde se nám naskytl skutečně krásný pohled na majestátní hrad Kokořín. Učinili jsme několik méně povedených pokusů o společné selfie s hradem v pozadí a už jsme pelášili za skupinou kafíčkářů zpět k parkovišti.

Kolem třetí hodiny odpolední už jsme byli všichni zpět v Zákupech a loučili se. Všichni jsme  se shodli, že tábor je opravdu na hezkém místě a táborová základna předčila veškerá naše očekávání.  Moc se nám tam líbilo a už se těšíme na další akci našeho klubu dospělých  Orli Zákupy.

Vůdce KD, Martin Vorel - Sojka        

 

Založení Klubu dospělých v Zákupech

 

Vše začalo před 3 roky, kdy se pár skautů rozhodlo obnovit Junáka v Zákupech, kde se po něm začali ptát rodiče. Byli to skauti Lukáš Tureček, David Luňák, Martin Vorel – br. Sojka, Tomáš Kolegar – br. Tom a Josef Vošvrda – br. Pepíno. David a Pepíno vedli dvě družiny a ostatní se podíleli na zajišťování akcí. Víc jin nedovolilo povolání a škola.

Na letní tábor v Mařenicích 2014 jsme sháněli zdravotnici a kuchařku. Byli oslovení Gabriela Vošvrdová (zdravotnice) a Jana Mejsnarová (kuchařka). A tím se začalo přemýšlet o založení Klubu dospělých. Obě jezdí pravidelně na letní tábory.
Na podzim 2014 se oslovili další skauti, co působili v Zákupech Viliam Matějka – br. Abbé a rodiče. Dále se oslovili rodiče dětí, co jim chodili na skauta. A v listopadu se založila družina Klubu dospělých, kde bylo 6 skautů a 7 rodičů – ne skauti. Tuto družinu si vzal na starosti Martin Vorel – br. Sojka.

Činnost této družiny byla ze začátku spíš výpomocí na akcích oddílu a jejich zabezpečení po stránce dospělých. Až na jaře v červnu 2015, byla první výprava této družiny na tábořiště v Ledči nad Sázavou, kde byla polovina družiny.

Z družině KD začala jedna maminka Andrea Veselá vést světlušky družinu Sedmikrásek, jen jí na to chyběla skautská kvalifikace. Tak se začalo hledat nejschůdnější řešení pro její splnění – čekatelská zkouška. Domluvilo se, že by jeli společně se Sojkou, aby i on měl vše potřebné pro vedení KD jako samostatného oddílu – klubu.
Bylo to i z důvodů, že se klub rozrůstal o další členy. To byl i podmět, že jsme jako oddíl zažádali o grant Strategie 2022 na založení 2. oddílu – klubu skautů v Zákupech.

Během prázdnin se zjišťovali potřebné informace a nejvíce nám v tom pomohl Luboš Lehký – br. Kim, který nám pomohl se z orientovat a mít vše připravené Správně. „Za což mu moc děkujeme.“

Oba dva Andrea a Sojka nastoupili na kurz Wabanak 2016, kde si dodělávají potřebnou kvalifikaci.

Na internetu – Facebooku probíhala velká debata o názvu KD, vlajky a znaku. Na konec byl vybrán návrh Sojky (asi 12. návrh), který se líbil všem. A hlavně jsme to chtěli mít připravená na střediskovou radu, kde se vše schvalovalo 9. 10. 2016.

Zde byl jednoznačně všemi hlasy zvolen Martin Vorel – br. Sojka jako vůdce 2. Klubu dospělých, Orli Zákupy. Název Orli vychází z historie Zákup, zdob Napoleona II. Přezdívaného Orlík a do dnes dochovanou restaurací Orlík.

 

 

 

Kam by chtěl směřovat a jaké má plány, vám napíše sám nový vůdce KD Martin Vorel – Sojka:

Budoucnost naše nově vzniknuvšího Klubu dospělých vidím stále z podstaty stejnou. Především jde o podporu a pomoc 1. oddílu Medvědi Zákupy. Pravidelně se však budeme scházet a pořádat občasné výpravy za něčím zajímavým. Abychom však měli i my sami nějakou výraznější stopu ve skautu, a nejen v tom zákupském, plánuji vymyslet nějakou akci většího rozsahu. Ať už to bude v rámci města Zákupy, nebo pro skautskou veřejnost se ještě musíme společně poradit. Nápady však nějaké jsou. Osobně věřím, že náš Klub dospělých do budoucna ještě rozšíříme, avšak chci si zakládat spíš na pevné základně a kvalitě, než na kvantitě. Pevně věřím, že společnými silami zvládneme něco vytvořit a rád se s vámi všemi podělím o naše zkušenosti.

 

Nyní mám již plnohodnotnou kvalifikaci pro vedení klubu dospělých. Čekatelský kurz Wabanak a kurz pro vedení klubu dospělých, který byl vůbec prvním takovým kurzem.

Máme za sebou již první akci. Byla to celooddílová vánoční besídka a vůbec poprvé, kdy jsme byli téměř v plné síle. Podle fotografie je vidět, že už nás je docela solidní počet. Za to jsem rád.

Navíc i první schůzka KD již proběhla a opět mne potěšil počet účastníků. Tam jsem se snažil všem předložit svou vizi toho, jak chci, aby náš klub fungoval. Nesetkal jsem se s žádným odporem, tudíž se naše vize asi scházejí. Ještě jsem rozdal „domácí úkoly“ a již plánuji další akce. V nejbližší době nás čeká výprava na letní tábořiště (pro dětský oddíl), který bude v Harasově na kokořínsku.

 

Za 2. Klub dospělých Orli Zákupy

Martin Vorel - Sojka