Tábor Harry Potter – Mařenice             

Druhý týden v červenci byl čas na naši největší oddílovou akci, kterou je letní tábor. Tentokrát se nesl v duchu kouzelnické školy čar a kouzel v Bradavicích. Pro děti byla připravena spousta disciplín, které měly prověřit nejen jejich znalost kouzel a magických lektvarů, ale také jejich souhru v týmu, obratnost, důvtip a neposlední řadě i odvahu.

Děti se oblékly do čarodějnických kostýmů a byly kouzelným koloboukem před naším  učitelským sborem rozděleny do známých bradavických kolejí, takže se nám ve vzájemných disciplínách potkávali členové Nebelvíru, Zmijozelu, Havraspáru i Mrzimoru. Úkoly byly rozličné. Od míchání ingrediencí na lektvar dračí krve, přes souboj s draky a hledání zlatého vejce, až po záchranu oblíbených mazlíčků uvězněných na vodní hladině. Nechyběl ani tradiční famfrpál.  Nakonec děti bojovaly proti samotnému Voldemortovi!

Děti však nebyly jen kouzelníky, ale také zdatnými sportovci, kteří neustále zápolili ve vybíjené a fotbale. Spoustu času strávily i u rukodělek,  každý  si upletl minimálně jeden náramek z paracordu a udělal bezpočet tematických pečetí z vosku. Několik večerů jsme strávili u ohně a za Jerryho doprovodu na kytaru jsme zpívali písničky z našeho nového oddílového zpěvníku.

Měli jsme na táboře i spoustu nováčků, kteří táborový režim zažívali poprvé a přesto to všichni zvládli bez větších problémů. Ze skautských činností a tradicí bych rád vypíchl snahu o plnění bobříků a především jedno úspěšné splnění Tří Orlích per, znamená ve skautské terminologii splnění tří náročných úkolů. První úkol je celých 24 hodin mlčet. Nevydat ani jeden zvuk a přesto se účastnit veškerého programu je úkol opravdu nesmírně těžký a často znamená pro někoho nesplnitelnou výzvu. Druhý úkol je celý den nejíst, povolena je pouze voda. Poslední úkol prověří nejen přizpůsobivost, ale i vynalézavost a často je třeba i notné dávky odvahy. Je třeba na 24 hodin zmizet z tábořiště, nebýt nikým spatřen (ani nikým cizím).  Bratr Radim to nakonec zvládl všechno bravurně a hrdě může na kroji do konce svých dní nosit nášivku Tří orlích per.

Nebyl však jediný, kdo se rozhodl plnit výzvy,  i sestry Týnka s Lenčou a bratři Vítek s Lulu se vrhli do plnění Tří kapek rosy a  Tří bílých tesáků. Cílem bylo ve dvojici projít pětikilometrovou trasu do stanoveného místa a splnit dílčí úkoly. Šli sami  jen s mapou a buzolou. Druhý úkolem  bylo navštívit nějaké tajemné místo a donést něco jako důkaz. To plnili jednotlivě, stejně jako třetí úkol. Ten spočíval v tom, že museli na šest hodin opustit tábor a schovat se někde v blízkosti, aby měli povědomí o tom, co se v táboře děje a vše si zapisovali a nikdo je nesměl vidět. Všem se to povedlo splnit.  Zapomenout nesmíme ani na odborku táborníka. Martin, který v rámci jejího plnění vyrobil držák hrnečků a ešusů a  postavil sušák na prádlo, prokázal touto dřevěnou vázanou stavbou  dostatek šikovnosti a znalostí.

Děti na táboře dodržují také staré tradice jako například každodenní nástup ke vztyčení  i sejmutí vlajky, ranní rozcvičky, příprava slavnostních ohňů a ti vybraní se účastnili i ceremoniálu nejdůležitějšího ve skautském životě a to je skautský či vlčácký/světluškovský slib.  Věříme, že tento magický večer za svitu slibového ohně dělá tento slavnostní ceremoniál nezapomenutelný pro každého z nich. Nechyběla ani stezka odvahy, noční hlídky a služby v kuchyni.

Jeden z nejkrásnějších a nejsilnějších momentů však přišel ke konci tábora  a naprosto překvapivě, když se nebe nad hlavou zatáhlo a strhla se taková průtrž mračen, že celé tábořiště zkrápěly mohutné provazy deště.  Rodiče se doma o své děti zcela jistě bály a netrpělivě čekali na zprávy z tábora, jak jsme vše přečkali. Děti, které se shromáždily v tu chvíli na lavičkách v centrálním jídelním stanu nicméně stejným obavám nečelily, společně začaly zcela spontánně zpívat známé táborové písničky a všem to skvěle  zvedlo náladu, a to i těm našim nejmenším prvňáčkům. Všichni vědí, že v naší super partě se nemusí nikdo ničeho obávat, když je s kamarády.  

Déšť nám sice zhatil závěrečný oheň,  ale to nám nezabránilo vyhlásit vítěznou kolej, kterou se stal Havraspár! Všichni dostali zasloužené odměny a věříme, že si tábor užili. Letošní táborové téma se líbilo i nám vedoucím. Úrazy se nám  naštěstí vyhnuly a krom nepřetržitého vytahovaní klíšťat, nepřišel nikdo k úhoně. Tábor se vyvedl a mě nezbývá než poděkovat všem vedoucím, kuchařskému týmu a  rodičům, kteří nám pomáhali i nad rámec svých běžných rodičovských povinností. Mé veliké díky patří i sponzorům, bez kterých by tábor a celá naše roční činnost nemohla fungovat tak dobře, těmi jsou Město Zákupy, které je pro nás naprosto stěžejním partnerem,  dále také firmám Plast Servis Kamenice a  Okna Moravčík a v neposlední řadě za materiální podporu i bohatické Zelenině. Díky všem , užijte si prázdniny a v září se těšíme na nový začátek skautského roku.       

   

Začátek skautského roku

V září nezačíná pouze školní rok, ale také ten skautský. První družinové schůzky, první akce po velkých prázdninách. A tento rok se nese ve znamení některých změn ve fungování oddílu. Nejen že přibylo opět několik dětí do družin, ale hlavně došlo k rozdělení dívčí družiny na dvě samostatné. Některé holky nám totiž dorostly do skautského věku 11+ a je potřeba oddělit je od těch nejmladších.

Nyní tak máme celkem pět družin: vlčata a světlušky (6-11), skautky a skauty (11-15) a rovery (15+). A k družinám je třeba i rádců, kteří jsou také noví. Přejeme tak Evě s Andrejkou, Kačce, Jerrymu a Tomovi hodně štěstí a hlavně sil do vedení!

První akcí byl náš tradiční Medvědí sněm, kde se celý oddíl sejde v TO Medvědí kemp u velenických jeskyní. Představíme si nové členy, družiny, rádce a vedoucí. Slavnostní zapálení ohně, zpěv skautské hymny a přesun k opékání buřtíků, klobásek, rohlíků a topinek. Po návratu do klubovny přespávačka do druhého dne.

Další akce už byly čistě družinové. Skauti a skautky měli naplánovanou cyklovýpravu a družina světlušek přespávačku v klubovně spojenou s dalším programem.

Cyklovýpravy se nakonec účastnila jen část skautů a skautek, ale dle ohlasů se to všem opravdu hodně líbilo. V pátek jsme vyrazili od klubovny do Kamenice, odtamtud polní cestou do Pertoltic a cestou přes Srní potok jsme se zastavili u malé obory s daňky, což si děti opravdu užily (jedli nám trávu z ruky). Poté honem přes Noviny a průrvu na Ploučnici až do Stráže na náměstí, kde jsme byli ubytováni v Šešuli. Hned po vybalení nikdo z dětí odpočívat nechtěl a hned se vrhly na boulder, stolní fotbal a obecně blbnutí v prostoru k tomu určeném, který jsme měli jen pro sebe. K večeři bylo překvapení v podobě možnosti objednat si pizzu nebo nějakou jinou dobrotu. Spokojeni, najedeni a unavení (po druhém kole blbnutí u boulderu) nastal čas jít spát. Po snídani, úklidu a také čekání na sluníčko, které zvedne ranní teplotu nad 4 stupně, jsme vyrazili dál. Než jsme se však dostali mimo Stráž, vyzkoušeli všichni pumptrack, lezení na velkou lanovou prolézačku a vyfotit se u foto-stěny. Po cyklostezce směr Hamr a dále k památníku Gen. Sochora, kde bylo nutné uvařit oběd. Nedaleko je skalní hrádek Stohánek a ten byl také v plánu. Pro někoho byl zážitek a výzva vyšplhat se nahoru a pro další zkoušet ozvěnu z vrcholku.

Cesta zpět do Zákup, přes Mimoň, už rychle utíkala a my jsme si mohli užít krásné počasí. Za celé dva dny jsme najeli téměř 50 kilometrů, což se ukázalo jako optimální. Nikdo se nezranil a všichni byli nadšení. Určitě to nebylo naposledy, kdy jsme cyklovýpravu uspořádali.

V termínu, kdy velcí skauti a skautky zdolávali rozmanitý terén na kolech, družina světlušek - Veverek, ve společnosti malého „světluškáka“ Vojtíka, měla v klubovně přespávačku. Holky ochotně ukázaly své nové vedoucí Evče a jejímu synovi Vojtíkovi, kde hledat krásně barevné listí, žaludy, kaštany a další přírodní dekorace na pozdější výrobu ozdobných věnečků. Zvládli i nákup surovin na perník, který si společnými silami upekli.

K večeři si udělali společně s Andrejkou delikátní mrkvovou pomazánku a večer zakončili animovanou pohádkou. Ráno je čekala královská snídaně, potom vyrábění již zmiňovaných dekoračních věnečků a příprava oběda a nějaké to hraní. Všechno uteklo jako lusknutí prstů a najednou byl konec…

Nicméně asi můžeme mluvit za všechny, že se už všichni těší na další dobrodružství! Vlčata čeká jednodenní výprava a celý oddíl čestná stráž u Lípy svobody 28. října a zamykání studánky Pramene Tří Svatých.

Celý podzim je nabitý a všichni se těšíme, co nás čeká.

 

Konec roku se blíží

Tak jak pomalu přichází zima, přichází samozřejmě i čas Vánoc a s tím spojené rozdávání Betlémského světla. I tentokrát ho budeme pro vás udržovat v klubovně a dovolí-li to počasí, i na náměstí (minulý rok při rozdávání foukalo tolik, že to nešlo) a skupinky našich skautek a skautů jej budou roznášet. Budeme se těšit na každého, kdo si v sobotu 21.12. od 13 do 16 hodin pro plamínek z Betléma přijde osobně.

 V uplynulých týdnech jsme s oddílem slavnostně uzamkli studánku Pramene Tří Svatých a měli jsme tu čest stát na stráži u Lípy svobody v den výročí vzniku naší republiky. Proběhla také přespávačka družiny vlčat, kde si kluci upekli v klubovně domácí pizzu, hráli turnaj v Pokémon kartách a druhý den vařili v lese fazolový guláš. Výpravu si náramně užili.

 Čeká nás také vánoční besídka a tradiční zdobení stromečku pro zvířata v lese. Tím to bychom vám všem chtěli popřát hezké vánoce a do nového roku především pevné zdraví a mnoho úspěchů.

 

 

Skautská zima a plánované akce

Konec roku se nesl v tradičním duchu. Měli jsme oddílovou besídku při které jsme nezapomněli na zvířátka v lese  a rozdávali Betlémské světlo. S rovery (15-18 let) jsme vyrazili na horolezeckou stěnu do Liberce a pořádně potrápili naše těla a chvílemi i odvahu. Po novém roce měla naše děvčata přespávačku v klubovně a  vyráběla krásné svíčky. Některé menší děti  z našeho oddílu se také zúčastnily zákupského Masopustu. Potkat jste tak mohli medvěda, Křemílka, Ninju, rytíře s lukem, vojáka, čarodějku, princeznu Elzu, kočku nebo šaška v doprovodu statného Krakonoše.

V březnu nás čeká celovíkendová akce v Teplicích, kam společně všichni vyrazíme a  začátkem dubna jsme připravili program pro  domov důchodců v Zákupech, kde s klienty zkusíme aktivizační aktivity, zahrajeme si na kytaru a budeme se snažit jim zpříjemnit den.  

Tradiční odemykání studánky Pramene Tří svatých, které bude 12.4. od 16 hodin, je opět akcí pro širokou veřejnost, na které vás rádi přivítáme. Následující den vyrazíme uklidit naučnou stezku kolem Kameničáku a  poslední víkend v dubnu je naplánováno okresní kolo závodu Vlčat a Světlušek, tentokrát v Doksech.

V květnu také nebudeme zahálet a  čeká nás víkendová akce s borskými skauty, se kterými si postavíme malý tábor kousek od vodní nádrže Naděje.  Své stanoviště budou mít skauti také  na zákupském Dětském dni a pak už se všichni budeme těšit na náš skautský tábor. Ten se bude tentokrát konat v Mařenicích v datu 6.7.-13.7., spát budeme ve stanech, kouzlit, létat na koštěti, hrát fanfrpál, zpívat s kytarou a plnit různé výzvy, které prověří nejednoho táborníka. Tématem tábora je Harry Potter, takže se mají děti určitě na co těšit ?.

Odemykání studánky a úklid stezky – Skauti Zákupy

V pátek 12.4. jsme zorganizovali jednu z našich nejtradičnějších akcí, kterou je odemykání studánky Pramene Tří Svatých v údolí Kamenického potoka, poblíž Zákup . Děti z našeho skautského oddílu se sešly v hojném počtu a na kytaru nám zahrál, stejně jako v minulých letech, opět pan starosta, kterému moc děkujeme, že si na nás našel čas ve svém nabitém programu.  Za zpěvu Okoře a Severního větru jsme slavnostně odemkli studánku, kterou navštěvují lidé pro její křišťálově čistou vodu již od 18. století, kdy se tradovalo, že má léčivou moc.  Studánka je součástí Naučné stezky Zákupy a je obklopená zbytky trojsoší svatého Antonína Paduánského, Františka z Assisi a Jana Nepomuckého.

Také jsme ochutnali, protože chceme věřit, že zázraky se dějí. Poté se děti přesunuly k ohništi na protější straně a opekli si buřtíky i maršmelouny, které připomínaly mnohdy konzistencí i chutí černé uhlí.  Děti se proběhly po lese a společně jsme si užili krásně teplé odpoledne.   Den ještě nekončil a tak jsme s těmi staršími připravili pro ostatní stopovačku. Děti po skupinkách vyrážely po vyznačené trase, musely dávat pozor a sledovat pozorně cestu, aby nepřehlédly žádnou z pochodových značek. Cílem byl Kameničák, v místech bývalého náspu. Tam si děti stihly ještě zahrát vybíjenou a pak už jsme ve světle zapadajícího slunce vyrazili do klubovny, kde po rychlé večeři všichni zalezli do spacáků a brzy usnuly.

Následující den nás čekala Naučná stezka Zákupy a hlavně její úklid. Snídaně  všem moc chutnala, protože i  tentokrát jsme měli napečeno od maminek. Maminky, vždy vědí, co nám udělá radost, dodá sílu a potěší i naše chuťové pohárky. Mňam.  Zabalili jsme si batohy, připravili rukavice a pytle na odpad a hurá do lesa. Úklid stezky nám zabral skoro celý den, a protože bylo opravdu teplo a na sluníčku jsme se pekli, schovali jsme se pod stromy na úpatí kopce a tam se rozhodli uvařit oběd.  Děti vybalili z batohu kotlíky, ešusy a vodu na vaření a pustili se s chutí do toho. Za chvíli nám již bublala v hrnci „svíčková“, díky které jsme doplnili energii a mohli vyrazit na další část úklidové trasy. Pytlů s odpadky nakonec bylo šest a děti měly radost, že pomohly nejen přírodě, ale všem pocestným, kteří mohou obdivovat bez rušivých elementů opět krásy našich zelených lesů.

Koncem dubna čekají naše děvčata závody v Doksech, takže přípravy jsou v plném proudu, tak jim držte palce. V květnu máme pro všechny děti naplánované celovíkendové stanování společně s bratrským oddílem z Nového Boru a červen bude také nabitý, protože podnikneme tajemnou výpravu do Teplic, těšit se můžete na naše stanoviště na Dětském dni a druhý týden v červenci se koná náš tradiční stanový skautský tábor, tentokrát v Mařenicích.  

Kdo chce zažít dobrodružství a něco nového se naučit, ten je u nás vítán. Naše děti nesedí doma, ale mají spoustu koníčků a hlavně… mají rádi přírodu a umí si poradit v každé situaci.

Vaši skauti Zákupy

ZVAS

Víte, co znamená zkratka ZVAS? Je to závod skautských vlčat a světlušek o putovní totem náčelníka a  putovní vlajku, který se koná každé dva roky ve třech kolech (základní, krajské a finální celostátní kolo). Cílem závodu je setkání s ostatními skauty z jiných oddílů, zkoušky v rámci celodenních aktivit a poměření schopnosti si poradit v situacích potřebných v běžném životě. Disciplíny závodu vychází z oblastí, které můžeme nazvat „Co umím a znám, Příroda kolem nás a  Svět“ a jsou zaměřené zejména na znalost první pomoci, dopravních značek, manuální zručnost, fyzickou zdatnost, logické uvažování, schopnost řešit problémové situace, schopnost vyhledávat informace, komunikaci, pobyt v přírodě, kuchařské dovednosti, orientaci v prostoru, vztahu k vlasti a skautingu. 

Dne 27.4. se naše zákupské světlušky (družina Veverek, což jsou děvčata ve věku 6 do 11 let) zúčastnily okresního závodu v Doksech. Sraz byl v 7:20 na vlakovém nádraží v České Lípě, kde se s dětmi rodiče rozloučili a popřáli jim hodně štěstí. Ve voze jsme zjistili, že nejsme jediní skauti, kteří jednou závodit. Vlakem do Doks je to jen kousek a cesta rychle plynula,  ale i tak jsme si ji zpestřili hrou Černý Petr.

Registrace účastníků proběhla v parku u místního zámku, kde bylo zajištěno zázemí po celou dobu závodu, velký stan s lavicemi a malý stánek s občerstvením (čaj, šťáva a zákusky).  Celkem se účastnilo 11 skautských družin z Českolipského okresu.

V 9:00 byl vyhlášen nástup, společně jsme si zazpívali skautskou hymnu a pak jsme si poslechli pokyny, jak bude akce probíhat. Doprovod starších 15 let se musel v rámci družin vyměnit. Po 15 minutách nás po dvou družinách vypouštěli proti sobě na trasu, kde bylo rozmístěno 8 stanovišť s různými úkoly. Každá družina dostala mapu Doks s vyznačenými stanovišti a cestu měli postupně domalovat. Všichni si užívali úkoly a nikomu nevadilo ujít 7 km, ačkoli cesta trvala téměř 5 hodin, ale v zápalu boje to téměř nikdo nepostřehl. Celá akce byla tématicky zaměřena na komiksový příběh Čtyřlístku. Po příchodu do cíle  dostal každý soutěžící zasloužený guláš s chlebem.  Společně s ostatními jsme si zahráli pár her a netrpělivě jsme čekali na vyhlášení. Konečně před 17 hodinou proběhl závěrečný nástup. Naše Veverky se umístily na skvělém třetím místě, jen o bod za prvním a druhým místem. S velkou radostí si došly pro diplom a ceny. Po rozloučení se všemi soupeři jsme si zašli za odměnu na zmrzlinu  a podívat se do muzea Čtyřlístku, kde měli skauti se šátky vstup zdarma. V podvečer jsme vyrazili pomalu zpět k nádraží a těšili se do hajan.

Naše holky jsou moc šikovné a skvěle nás reprezentovaly, moc  děkujeme Viky, Kristýnce, Lenče, Majdě, Terce a Jarušce za krásné umístění a gratulujeme. Získali jsme nové znalosti, ale poznali jsme také nové kamarády a odvezli jsme si spoustu zážitků.

Tak zase příště ahoj.

Andrea

Před táborem

Konec školního roku se nesl ve znamení několika akcí. První a největší z nich byla společná víkendová výprava s borským oddílem Střelka. Během pátku dokázalo pár lidí postavit v malém tábořišti u Naděje několik velkých stanů, které byly naším zázemím po celý víkend. Pomohli nám i rodiče s přepravou velkých batohů, za což jim patří velké díky.

Počasí nám sice tolik nepřálo ale nakonec se na téměř celou sobotu umoudřilo a děti si nejdříve sami připravily své svačiny a my mohli vyrazit k vodní nádrži Naděje a dále k Milštejnu, kde jsme si mohli opéct buřty k obědu a zahrát si hru s vlastnoručně vyrobenými vrhacími koulemi na gumě. Ostatně tak jednoduchá věc, jako papírová koule omotaná izolepou a to cele přidělané k dlouhé gumě dokáže zabavit nejenom děti ale i vedoucí. Zpátky v táboře čekala na děti nejen svačina, ale hlavně rozsáhlá šifrovací hra. Neděle už byla ve znamení balení, sportu a cesty na nádraží. Výprava se i přes nepřízeň počasí povedla a děti si to užily.

Následující víkend jsem rádi pomohli s jedním ze stanovišť na dni pro seniory pořádanou naším městem. Lukostřelba šla všem po krátké instruktáži velice dobře, do terče se trefil každý. I ostatní disciplíny se vyvedly a i díky krásnému počasí se akce povedla.

Následující víkend pro změnu patřil dětem a dětskému dni. Počasí nás zahnalo do Kulturního domu ale i tam se dala všechna stanoviště připravit a dětí přišla spousta. Za nás tam čekal Krakonoš a jeho pomocníci Anče a Kuba. Děti úspěšně poznávaly stromy, přiřazovaly stopy ke správným zvířatům a ti nejmenší pojmenovávaly zvířátka z našeho lesa.

Další víkend byl ve znamení družinových výprav. Vlčata a světlušky měly přespávačku v klubovně a následující den vyrazily na Český Ranč, kde si vyzkoušely, jak se starat o koně a dokonce se na nich mohly i svézt a vést je.

Zároveň vrcholí i přípravy na tábor a už se nemůžeme dočkat, až se sejdeme na tábořišti v Mařenicích, kde si tak budeme moci společně užít vyvrcholení celého skautského roku. Celý rok se nesl v duchu Školy čar a kouzel v Bradavicích a celé to zakončíme turnajem kouzelníků. 

Skauti Zákupy – naše akce

První polovina tohoto roku byla plná zážitků. Hned v únoru se konala přespávačka a výprava po okolí spojená s výrobou masopustních masek. Děti si zkoušely sádrové odlitky svých obličejů, které pak samy dozdobovaly a malovaly.

Duben začal odemykáním studánky Pramene Tří svatých. Jedná se o pravidelnou akci v „tradičně“ velice špatném počasí. Zase nám pršelo, ale to nás neodradí, protože oheň naštěstí hořel a buřty jsme si také opekli.

V druhé půlce dubna se naši skauti zúčastnili okresního kola Svojsíkova závodu pořádaného naším mateřským střediskem z Nového Boru. Forma závodu byla tentokrát netradiční. Stanoviště, která bývají pečlivě připravena na vyznačené trase, byla nahrazena pouze informací, že se mají dostat ze Zákup do Stvolínek. Zbytek byl již na nich. Najít si spoj, koupit jízdenky a vše včas stihnout. Po vystoupení z vlaku pro ně měl doprovod v podobě A. B. Svojsíka, zakladatele českého skautingu, připraveny dílčí úkoly. Dostali slepou mapu s vyznačenými body a museli si správně rozvrhnout trasu, aby prošli všemi vyznačenými místy a došli zdárně a včas do cíle. Naši kluci šli ze Stvolínek dále do Holan, kde bylo zázemí pro všechny zúčastněné týmy. Cestou na ně čekalo několik složitých nepředvídatelných situací, které museli sami bez pomoci vyřešit.

Potkali třeba zraněného cyklistu a bylo jen na nich, jestli se rozhodnou mu pomoci. Dotyčného totiž neznali a zranění působilo velmi věrohodně. Kluci se naštěstí chopili úkolu svědomitě, poskytli první pomoc a museli volat rychlou záchrannou službu (v tuto chvíli dostali k dispozici telefon od svého průvodce Svojsíka, který až doteď sledoval vše z povzdálí, a připravená operátorka je naváděla). Celý postup byl hodnocen.  Až poté, co udělali vše, co bylo potřeba, jim doprovod prozradil, že jde pouze o zkoušku. Důležité bylo, že hned dostali zpětnou vazbu a zároveň se i sami zamysleli, co mohli udělat jinak a lépe. A v tomto duchu se konali všechny nečekané úkoly, které jim zkřížily cestu a kluci je více či méně úspěšně plnili, třeba odhad výšky stromu podle stínu, znalost uzlů, týmová práce, luštění šifer a plno dalších.

Závod byl rozdělený na dva dny a když dorazili odpoledne na tábořiště, bylo ještě třeba hodnoceno, kde a jak si postaví stany, a jak a jakou si uvaří večeři, ze surovin, které si přinesli. Druhý den se hodnotilo, jak si zabalili batohy a uklidili po sobě místo, kde spali. Kluci sice nakonec nevyhráli, ale spoustu věcí dokázali zcela samostatně a fungovali jako správná parta. To, co nevěděli nebo jim tolik nešlo, je pro nás aspoň vodítkem, na co se zaměřit na pravidelných schůzkách a trochu to potrénovat.

V květnu proběhla celooddílová výprava do Rumburku, ze kterého jsme vyrazili přes rozhlednu Dýmník až do Krásné Lípy. Kousek od rozhledny je několik zajímavých věcí. Krom fotbalgolfu, zde najdete i Strom života – kamenný kruh, kde každý z menhirů patří některému ze znamení zvěrokruhu.

V Krásné Lípě, jsme měli naplánovanou návštěvu Domu Českého Švýcarska. Velká interaktivní expozice přírody a kulturního dědictví Českého Švýcarska byla zajímavá i poučná zároveň.  Od rostlin, faunu, po sklářství, lesnictví a obecně život v tomto krásném a divokém kraji. V rámci vstupného byla i hezká projekce dokumentu o Českém Švýcarsku.

Nakonec nás čekala sladká tečka naší výpravy, na kterou se všichni moc těšili a to čokoládovna MANA. Při přednášce jsme získali spoustu zajímavých informací o tom, jak se vyrábí kvalitní čokoláda, odkud se dováží a jaké používají suroviny a kdo, za výrobou v této čokoládovně, stojí. Zajímavá totiž není jen jejich výborná čokoláda, ale i způsob, jak jako sociální firma fungují. Když si nyní vzpomeneme na ochutnávku této skvělé, ručně vyráběné čokolády, ještě teď se nám sbíhají sliny. Byla jednoduše výborná a každý mohl ochutnat jinou příchuť.  Hořkou, bez jakýkoliv přísad; kakaovou hmotu a kakaové máslo; mléčnou, která se jen rozpouštěla na jazyku; speciální růžovou, která není obarvovaná přídavným barvivem, ale její krásný odstín je dán barvou použitých kakaových bobů. Na cestu jsme si koupili ještě kelímek božské horké čokolády a završili tak náš sladký den.

V červnu jste ještě mohli zavítat na naše stanoviště Antarktida během Dne dětí na koupališti v Zákupech.

Aktuálně probíhají přípravy na letní tábor, který se opět koná v Mníšku u Liberce. Spát budeme v tee-pee na louce ukryté v místních lesích, s potokem za zády.  Tentokrát jsme připravili dobrodružné téma a děti budou v rolích objevitelů a osadníků nové země. Budou se učit nové věci, tvořit, vymýšlet, spolupracovat a hlavně …bavit se. Už se všichni moc těšíme!

Tábor je za námi a už teď se těšíme na ten příští. Místo bylo stejné , jako v minulém roce a to v Mníšku u Liberce. Účastnilo se ho celkem 18 dětí ve věku 6-17 let. Spali jsme v teepee, vařili na kamnech postavených z cihel a bláta, dlabali z ešusů všemožné dobroty, zpívali jsme s kytarou, vyráběli a zkoušeli nové věci, zažili spoustu dobrodružství, smrděli kouřem a to vše ve skvělé partě.

Téma celotáborové hry bylo Osadníci. Počasí nám sice úplně nepřálo, ale i tak, se nám podařilo dokončit celotáborovou hru a dostat osadu Springfield (název si osadníci odhlasovali sami) na nejvyšší úroveň. Vyráběli jsme vodní filtry, seli řeřichu (někteří i sklidili), stopovali a zkoušeli budovat pasti. Stříleli jsme z luku, hráli fotbal a za deště deskovky. Indiáni s námi slavnostně povečeřeli tortily a inspirovali k výrobě lapače snů a šípů. Došlo i na slibový oheň a tak do rodiny světlušek přibila další sestřička se slibem. Překvapivě a neočekávaně (pro samotné slibující) došlo i na sliby roverů. Nechyběla ani návštěva libereckého bazénu, kde jsme se nejenom vyblbnuli ale užili si i teplou vodu přístupnou na jedno zmáčknutí. Na táboře tentokrát byla i vojenská sprcha, tudíž i tam se šlo sprchovat v teplé vodě, ale celková anabáze, která vedla k teplé tekoucí vodě je nebývale namáhavější ?. Předposlední den nás potešilo dobré počasí a mohli jsme sklidit téměř celý tábor a vše bylo suché. Během večera, kdy plápolal závěrečný táborový oheň, přiletěly sovy se zvacími dopisy do Školy čar a kouzel v Bradavicích a dětem oznámily, jaké téma je čeká nejen příští tábor, ale i celý další skautský rok.

Chtěl bych touto cestou ještě jednou poděkovat našim kuchařům - Janě a Kamilovi. Byl to jejich první tábor v této roli a zvládli ho na jedničku! Jídlo bylo chutné, rozmanité a všichni se nacpali.

Ostatní vedoucí pomáhali, kde bylo třeba a rád bych jím také poděkoval jmenovitě. Díky Jerry, Davide, Lukyne, Aničko a Adame. . 

Jamboree 

Skauti Zákupy jsou oddílem, který má ve městě mnoholetou tradici a vychoval nejednoho kluka a dívku k hodnotám, na kterých nám záleží a k lásce k přírodě. Děti u nás nacházejí přátelství, která trvají mnohdy celý život a naučí se tu spoustu praktických dovedností, které se jim v životě neztratí.  Jedním z roverů, na kterého jsme právem pyšní, je i Ondra Sláma, který se rozhodl podělit se o své nedávné zážitky z cest po světě. Pokud vás téma zaujme, můžeme vám prozradit, že pro vás chystáme s Ondrou na toto téma i besedu, na kterou jste srdečně zváni. A jak to celé začalo…?

Letos o prázdninách jsem navštívil Jižní Koreu a pobýval jsem tu 18 dní s cílem zažít největší skautskou akci světa, poznat zdejší kulturu a  popasovat se s nástrahami, na které nás nikdo nepřipravoval. 

Skautské Jamboree má hlubokou historii. První ročník se uskutečnil v roce 1920 ve Velké Británii. Sešlo se zde 8 000 skautů z 34 zemí a od této doby se opakuje každé 4 roky až do současnosti. Já měl privilegium se na jeden z nich podívat a to rovnou na druhý konec světa. Tohoto Jamboree se účastnilo 55 000 skautů s více než 150 národnostmi. 

Poslední červencový den na letišti Václava Havla vše začalo a českou organizaci čekal 10hodinový let. Ovšem kemp, ve kterém jsme měli být ubytovaní, chvíli před naším příjezdem bojoval s přívalovými dešti, a tak jsme byli nuceni strávit první noc na soulské dívčí koleji. Další den jsme se dopravili do tábořiště a Jamboree mohlo začít. Nutno podotknout, že v tuto chvíli Koreu svazovala opravdu úmorná vedra, která v kombinaci se zdejší vysokou vlhkostí, nebyla nic příjemného. Akce započala uvítacím ceremoniálem, kde organizátoři představili plán, co se bude dít.  Přišel se na nás podívat Korejský prezident s první dámou, vystoupili korejští zpěváci a nechyběla ani dronová  show. Zde však byla také možnost vidět všechny skauty se stejným cílem naživo.  

Následující dny probíhal program, na který se bylo třeba řádně připravit. Opalovací krém, pokrývka hlavy a 1,5litrová lahev byla nutností. Někteří využívali i chladící návleky na ruce, popřípadě přenosný fén, který nám byl přidělen. Každý den nám bylo řečeno, do jaké části kempu se máme dostavit a tam jsme trávili skoro celý den.  Oběd jsme měli v batohu od rána a pro večeři bylo nutné dojít do tábora. Aktivity byly připraveny tak, abychom se namíchali s ostatními národnostmi a hledali nová přátelství. Potkal jsem tak plno lidí, se kterými jsem doteď v kontaktu. Některé aktivity se děly mimo kemp, a tak jsme měli možnost si užít i moře. Velmi mě překvapilo, že Korejci neumí plavat. 

Po pár dnech nastal Culture day. To je den, kdy si každý kontingent připravil program charakteristický pro danou zemi a následně účastníci obcházeli kemp a poznávali nové chutě, tance, hry, tradice a především lidi.  Náš oddíl si připravil pexeso s českými názvy a frázemi, představili jsme pár českých přísloví, návštěvníci mohli ochutnat Hašlerky, Slavie, nebo Lázeňské oplatky a došlo i na dlouhou debatu o českých velikonočních tradicích.  Pro tento rozhovor jsem připravil i rekvizitu a den předem jsem upletl pomlázku z bambusu. Bylo to náročné, ale nakonec se mi to povedlo. 

Po několika dnech úporného vedra nám bylo jasné, že se k něčemu schyluje. Sedmý den nám korejská organizace oznámila evakuaci kvůli blížícímu se tajfunu. Během jednoho dne jsme tak museli vyprázdnit tábořiště. Skauti byli rozvezeni do různých koutů po celé Jižní Koreji. Naše skautská výprava se oddělila od světové organizace WOSM (která akci pořádala) a vzala si nás pod křídla Korejská Armáda.  

Vedení kontingentu nám vše zařídilo. Spali jsme na Vojenské akademii a o program bylo postaráno. Starali se o nás nejlépe jak jen mohli a my se měli jako v bavlnce. Na konci pobytu jsme zažili ceremoniál ukončující celé Jamboree, kde jsme se rozloučili s celou akcí. Měli jsme možnost si poslechnout ty nejznámější korejské popové kapely a třešničkou na dortu byl ohňostroj. 

Ještě před odletem měl každý z nás možnost si připlatit výlet a tak jsme se 14. den rozdělili. Někteří jeli domů a  jiní dále poznávali krásy Koreji. Já jsem tak procestoval Soul a ještě více si Koreu zamiloval. 18. den jsme se  dopravil na letiště a čekala mne dlouhá cesta domů. 

Počasí si člověk bohužel nevybírá, proto mi to zpětně není tolik líto. Kdyby nebylo tajfunu, nepotkal bych tolik  místních a nepoznal natolik jejich kulturu. Korejská mentalita je skutečně velmi odlišná. Výborným příkladem je  zážitek z ulic Soulu, kdy nás kolemjdoucí zastavovali a omlouvali se nám za ty všechny negativní zkušenosti,  které jsme kvůli nim prožili. Říká se tomu národní vina. Protipólem národní viny je národní hrdost, což se značně  promítá v jejich architektuře. Nové budovy staví hned vedle těch prastarých a dochází tak k značnému mísení stylů (viz foto).  

Velké díky patří městu Zákupy, jenž mi na cestu částečně přispělo, a díky kterému jsem se na ni mohl vydat.

Pokud chcete slyšet více zajímavostí z této cesty, zvu vás 25.11.2023 do kulturního domu v Zákupech od 17:00 hodin.

Nabitý podzim

Tento podzim je akcemi nabitý. Od posledního článku o skautském Jamboree jsme stihli začátkem října Medvědí sněm, který se nesl v duchu celoroční hry Harry Potter. Vyhodnotili jsme měsíční družinový úkol – výroba kouzelnických hůlek, které se všem moc povedli. Opekli si buřty na Kameničáku a přespali v klubovně. 

Na sváteční den 28. října jsme se tradičně sešli, abychom mohli udělat čestnou stráž u Lípy svobody. Nejdříve to vypadalo na stání v dešti, ale jako zázrakem se na samotný ceremoniál počasí zlepšilo. Jsme rádi, že jsme se mohli opět hrdě postavit s vlajkami a prapory při příležitosti 105. narozenin naší republiky. Pro děti je důležité být součástí takových tradic, které posilují jejich vnímání důležitosti si podobná výročí připomínat. 

První víkend v listopadu se nesl v duchu velkého očekávání, jak se povede Ondrova přednáška pro veřejnost na téma Světového skautského Jamboree v Jižní Koreji, kterého se letos účastnil. O tom, že to Ondra zvládne jsme nepochybovali, ale vůbec jsme nedokázali odhadnout, kolik dorazí lidí. Díky propagaci města, za kterou chci ještě jednou poděkovat, počet posluchačů atakoval tři desítky. V našem kulturním domě tak mohli poslouchat poutavé Ondrovo vyprávění a sledovat hromadu fotek, které si připravil ve své prezentaci. Nechyběli ani předměty, které na takové akci může každý získat. Šátky různých skautských organizací, jako třeba z Mexika a Nizozemska a stejně tak nášivky z několik dalších zemí. A jak takové věci lze na Jamboree získat? Výměnou. Ondra měl sadu našich oddílových, výročních šátků a také kompletně vlastnoručně „ražené“ skleněné mince se skautskou lilií. Ondrovo vzdělání a praxe ve zpracování skla se nezapře. Přednáška hezky odsýpala a je možné, že do budoucna přibydou ještě nějaké další. Ondra totiž nedávno absolvoval poutní cestu z Porta do Santiago de Compostela. 

Po sobotní přednášce ještě čekala na naše oddílové vedoucí další povinnost, a to střediskový sněm, na kterém se každé tři roky volí vedoucí střediska a jeho zástupce. Junák je organizace demokratická, a tak se této události přikládá velký význam a pro chod střediska a našeho fungování je nezbytná. Vše proběhlo dle řádů a zároveň jsme se sešli ve velkém počtu a mohli probrat i věci, které nás čekají trápí a které se nám povedli.

Následující víkend byl taktéž nabitý. V pátek 10.11. bylo tradiční zamykání studánky Pramene Tří svatých. Tentokrát jsme cestou tam i zpět měli na úseku vedoucím po silnici do Kamenice i policejní doprovod, abychom byli dobře vidět. Tímto chceme poděkovat naší Městské policii.

Zamykání proběhlo v mírně pozměněném formátu, kdy jsme si zazpívali až u ohně a opékali jsme hady z těsta, místo buřtů. Po návratu do klubovny bylo na čase vyhodnotit další měsíční úkol – herbář magických rostlin a míchání lektvarů. Děti sehnaly všechny bylinky z herbáře a neměli to jednoduché, většina z bylin již dávno odkvetla. Míchání lektvarů potom byla skvěle připravená aktivita br. Asterixem. Všechny děti si namíchali úžasně barevné lektvary ve flakoncích, které si odnesli domů na památku. Výborné špagety od br Jerryho a mohlo se jít zalézt do spacáků a spát, ráno nás čekalo brzké vstávání a cesta vlakem do České Lípy a dále do Nového Boru. 

Vstali jsme, nasnídali se a pobalili vše potřebné a hlavně draky. Čekala nás společná akce s borským oddílem Střelka a drakiáda na Polevsku. Cesta vzhůru, doslova do oblak rychle utíkala, stihli jsme se i společně seznámit a zahrát si pár her. Nad sjezdovkou jsme pak složili draky a začali je vypouštět. Dopoledne by se tak dalo vystihnout několika slovy, např draci v mlze, utíkej rychleji a proč to nelítá? Přestalo nám zkrátka foukat, ale to nás nezastavilo. Velká část z nás potom vyrazila shánět suché dřevo a klacky na opékání buřtů k obědu. Nakonec nás nečekaně velký oheň nejen zahřál, ale především pomohl nasytit. Nejen buřty, ale i jablka, rohlíky a topinky. Jen co nám trochu slehlo, došlo na další hru. Tentokrát měli děti za úkol donést co nejvíce zlata Grifonovi, který vždy deset vteřin spal a deset vteřin bděl. Když bděl, tak kohokoliv zahledl, musel se vrátit ke kouzelnému stromu. Aby to nebylo jednoduché, na louce, kde děti zlato braly hlídkovali Kyklopové a chytali děti nesoucí zlato. Všichni jsme se krásně při této hře zahřáli. Počasí se začalo pomalu horšit a začalo mírně pršet. Nastal tím i čas na rozdělení obou oddílů a my se vydali zpět do Nového Boru a Střelka na chalupu pod sjezdovkou, kde spali do neděle. Vlak jsme krásně stihli a zpět v klubovně jsme byli s mírným předstihem. Společná výprava se povedla a my musíme borskému oddílu poděkovat za skvěle zorganizovanou výpravu. Pochválit musím i naše nejmladší členy, kteří zvládli ujít téměř 17 kilometrů.

Do konce roku nás čeká ještě roverská (nejstarší skauti 15-18 let) akce do Liberce na lezeckou stěnu, vánoční besídka a rozdávání Betlémského světla. Tentokrát budeme plamínek z Betléma rozdávat na dvou místech. V naší klubovně a na náměstí před radnicí. A kdy? V pátek 22.12. od 14 do 16 hodin aby vám mohl plamínek snadněji vydržet až na štědrý den.

      

Betlémské světlo

Blíží se nám konec roku a s ním je spojené i tradiční Betlémské světlo. Víte co symbolizuje? Jedná se o plamínek odebraný z věčného ohně, který hoří v jeskyni pod bazilikou Narození Páně v Betlémě v centrální části Palestiny a  představuje symbol míru, lásky, naděje a přátelství. Rozvoz světla zajišťují každý rok skauti a skautky z celého světa. I naši zákupští skauti každý rok rozdávají  jeden z těchto vánočních symbolů. Můžete si pro něj dojít do naší klubovny ve Školní ulici přímo naproti vchodu do školy nebo možná cestou potkáte skupinky našich skautů, kteří bude světlo roznášet po blízkém okolí. Stačí si přinést vlastní lucerničku a nebo vám věnujeme plamínek v ručně malovaných skleničkách, které vyrobily naše děti. A kdy vlastně Betlémské světlo budeme roznášet?

V neděli 18.12. od 13-15 hodin.

Co se u nás v poslední době událo a co nás ještě čeká? Sešli jsme se při tradiční pietní akci k 28. říjnu a bylo nám opět ctí držet při ceremoniálu čestnou stráž. Dva týdny na to jsme zamkli studánku Pramene Tří svatých a opekli jsme si buřty. Nyní nás ještě čeká výprava do liberecké IQ Landie a vánoční besídka. Tímto bychom chtěli všem čtenářům popřát hezké prožití svátků vánočních a do nového roku jen to nejlepší.   

Výprava do IQ Landie

V sobotu 26.11. se konala společná výprava družiny Veverek a Netopýrů, tudíž našich nejmladších, do libereckého vědecko-zábavního centra IQ landia. Holky i kluci ve věkovém rozmezí šest až deset let se na výpravu už moc těšili. Přímé spojení vlakem do Liberce je pro nás nejpohodlnějším způsobem cestování a i samotná cesta je pro děti občas malým zážitkem. V Liberci jsme byli o něco dříve, než centrum otevírá a proto jsme se vydali na malou procházku vánočním městem.

Náš program v IQ landii začínal planetáriem. Zajímavě řešené promítání nad hlavou na stropě ve tvaru kopule nás vtáhlo do děje a poutavý film o nástrahách vesmíru, které číhají na kosmonauty na oběžné dráže, nás nechal všechny jako přikované v sedačkách. Děti se dozvěděly spoustu zajímavých informací podaných poutavou formou. Pak se všichni netrpělivě rozběhli zkoumat prostory čtyřpatrové budovy, kde každé z podlaží je věnováno různým vědním oborům a disciplínám např. Živly, Smysly, Vesmír, Laboratoř, Vodní svět, Geo, Člověk nebo Matematikum.

Po prohlédnutí nejvyššího patra s lunárním modulem, pohyblivými planetami, maketou vesmírné lodi a mnoha dalších interaktivních prvků,  jsme zamířili na ukázku vědeckých pokusů. Hlavní roli tu tentokrát hrál tekutý dusík a pokusy s ním. Šikovná laborantka děti vtáhla do svých pokusů zábavnou formou a všichni s napětím naslouchali výkladu, ti statečnější si vyzkoušeli kouzlo dusíku doslova na vlastní kůži. Poté už jsme postupovali systematicky po jednotlivých patrech. Vtipné bylo, když jsme při vstupu do expozice věnované matice poslouchali povětšinou hlasité povzdechy „ježiš, matika, tak tu fakt nemám rád…“ a nakonec jsme museli děti vyhánět, abychom stihli další expozice. Super byly i prostory věnované stavění různých stavebnic, úchvatný byl i vodní svět s hrajícím vodopádem, kde si děti naprogramovaly proud kapek ve tvarech, jaké chtěly. Moc se líbilo zemětřesení a ukázka zkrocení ohně, obrovské bubliny, do kterých se mohly schovat, ale i zkouška smyslů a různé pokusy, které si mohly sami vyzkoušet.

Stihli jsme nakonec úplně vše, včetně prohlídky pravěku v jeskyních, až jsme  málem nestihli vlak, protože čas skutečně letěl jako vítr a my to měli na nádraží, tak akorát. Cesta všemi tunely a po vysokých mostech mezi Libercem a Křižany je vždy trochu zážitek. Děti si cestou vyprávěly zážitky, co se jim líbilo nejvíc, někteří si prohlížely drobnosti, které si koupily na památku a usmívaly se, protože si den parádně užily.

Za letošní rok jsme toho stihli opravdu hodně. Chcete vědět, co nás čeká dál? Koncem roku rozneseme lidem po Zákupech Betlémské světlo, které k nám do Čech přicestovalo také vlakem již 11.12. a skauti a skautky jej budou po celé republice 18.12. roznášet do vašich domovů. Rok zakončíme vánoční besídkou, na kterou se všichni těšíme.

Na nový rok plánujeme spoustu dalších akcí plných dobrodružství, mimo jiné i zimní výpravy a protože  se pomalu blíží svátky, přejeme  Vám všem hodně zdraví, krásné pohodové Vánoce a  do nového roku jen to nejlepší!

První skautské čtvrtletí

Od začátku roku, jsme krom pravidelných týdenních schůzek, podnikli již tři větší akce. Na konci února proběhla celoodílová výprava na Jedlovou a Tolštejn.  Samotná cesta vlakem na Jedlovou má své neopakovatelné kouzlo, ale to nejlepší nás čekalo na cestě k rozhledně. Zima na tomto místě ještě neochvějně vládla a sněhová vánice dodala výpravě ještě další rozměr.

První trasa nás nasměřovala na hrad Tolštejn a místní vyhlídku. Výhledy sice moc do dálky nebyly, ale hrad je to moc hezký. Nedaleko se tyčící vrchol Jedlová už na nás čekal. Děti se cestou koulovaly, klouzaly a užívaly si sněhu, který na rozdíl od Zákup, kde již panovalo jaro, byl všude kolem.

Na vrcholu přišla vytoužená odměna a to v podobě teplého čaje a polévky v místní hospůdce u rozhledny. Rozhledna byla sice z důvodu nebezpečné námrazy uzavřena, ale v tomto případě byla cesta skutečně důležitější než cíl. Děti se klouzaly po břichu, zádech, hlavou nahoru i dolů, prostě jakkoliv to šlo. Čekání na vlak zpět jsme si vyplnili hrou a ve vlaku už mnohým padaly hlavy únavou a klížily se jim oči.

Druhou akcí konající se začátkem dubna byly závody pro naše nejmladší, pro světlušky a vlčata. O pořádání okresního kola se tentokrát postaralo českolipské středisko Řetěz. Závody se konaly v okolí Skautské skály na okraji NPP Peklo. Soutěžily nám dvě družiny. Družina světlušek byla složená celá jen z našich děvčat. Vlčata se spojila s dětmi z našeho mateřského střediska Klíč Nový Bor. Pro všechny naše děti to byla premiérová účast na závodech. Trasu měli pořadatelé moc pěkně připravenou a označenou. Děti měly za úkol pomáhat místním permoníkům hledat jejich ztracený poklad a po cestě tak hledaly rozházené drahokamy. Na celkem osmi stanovištích si vyzkoušely svou znalost přírody, zdravovědy, logického myšlení, ale i manuální zručnost. Na jednom ze stanovišť si mimo jiné připravily i svačinu a spojily tak příjemné s užitečným.

Na postupová místa výsledky sice nakonec nestačily, ale bodové rozdíly byly minimální. Všechny naše světlušky i vlčata byli moc šikovní a opravdu se snažili. V rámci čekání na doběhnutí posledních hlídek si navíc děti užily spoustu her a poznaly i jiné skauty z celého okresu. Závod pro ně byl skvělou zkušeností a věříme, že na těch dalších už budou bojovat o místa nejvyšší.

 

Druhý dubnový víkend jsme začali tradičním odemykáním studánky Pramene Tří svatých. Počasí nám sice tolik nepřálo, ale určitě nás to neodradilo, byť v dešti a zimě, dojít od klubovny až ke studánce a užít si společné chvíle, které dětem během covidové pauzy tolik chyběly. Studánku jsme odemkli za zvuku kytary, zazpívali si pár písniček a rozdělali oheň k opékání buřtíků. Trochu promrzlí, trochu zmoklí, ale hlavně spokojení jsme se pak vrátili do naší klubovny. Děkujeme všem za účast a za pomoc při zpěvu.

Blíží se nám pomalu, ale jistě, velké prázdniny a s nimi spojený tradiční skautský tábor. Tentokrát se sejdeme v malebné přírodě v Chřibské. Děti budou spát v indiánských Tee-pee a určitě se mohou těšit na spoustu dobrodružství.  Tento rok se budeme po tábořišti prohánět jako pravěcí lidé a lovci mamutů. A abychom měli zajištěné ty nejdůležitější funkce na táboře (kromě kuchaře ?), náš vedoucí oddílu br. Sojka úspěšně složil zkoušky ve zdravotnickém kurzu jako zdravotník zotavovacích akcí. Roveři z našeho oddílu se účastní dlouhodobého vzdělávacího kurzu pro práci s dětmi tzv. čekatelské zkoušky, která je prvním stupněm činovnického skautského vzdělávání a je nutnou kvalifikací pro další práci s menšími dětmi v rámci oddílu. Dokonce to vypadá, že budeme mít i zástupce na mezinárodním jamboree, které se koná příští rok v Jižní Koreji a jsme na to náležitě pyšní.

Během roku se na vás budeme těšit na našich stanovištích během zákupských slavností a dne dětí, kde si opět budete moci vyzkoušet skautské dovednosti, příp. zde poskytneme informace k náboru  dětí do našeho oddílu, volná místa jsou v družině pro chlapce ve věku 7-10 nebo 11-14 let. Pokud se najdou dospělí dobrovolníci, kteří nám chtějí s činností oddílu pomoci anebo dokonce mají skautské vzdělání, ozvěte se nám, jste vítáni.

Než přijdou prázdniny…

V květnu jsme připravili oddílovou výpravu pro všechny naše členy. Účast byla téměř stoprocentní a počasí se nám také vydařilo. V plánu bylo vyrazit vlakem do Úšťeku, tam si prohlednout veřejné akvárium a pokračovat směr Helfenburg. Nakonec jsme si troufli i na zastávku v obcí Ostré, kde je krásné poutní místo Kalvarie s nádherným výhledem do okolí.

Začátek akce byl tradiční. Sraz v osm hodin na nádraží v Božíkově, odkud vyrážíme téměř vždy ve stejný čas. Přes Českou Lípu, až do Úštěku nás vezl nejen vlak, ale také autobus z důvodu výluky na trati. Pan řidič dětem zpříjemnil den malou sladkostí.

Úštěk je skutečně malebné městečko s krásným historickým centrem. Návštěva akvária byla moc hezká a byli jsme rádi, že se jednalo převážně jen o ryby našich rybníků a řek, to nebývá tak časté. Cesta na Kalvárii byla značně vysilující, a možná proto měly děti snědenou svačinu ještě před vrcholem. Sluníčko hřálo nebývale silně a krátký odpočinek ve stínu na vrcholu kopce mezi dvěma malými kaplemi přišel vhod. Nemohli jsme se však zdržet na dlouho, pomalu se totiž u kapliček srocovali svatebčané. Sice by bylo možná zajímavé, mít na svatebních fotkách i skupinku zákupských skautů, ale raději jsme se vytratili pryč. Ostatně nás čekala ještě poměrně dlouhá cesta.

Helfenburg je tak trochu výjimečný hrad. Není na žádném výrazném kopci. Dlouho zůstává nespatřen a schován za stromy. Až když k němu člověk přijde blíž, uvidí krásný velký hrad s vysokými hradbami a mohutnou věží. Většina dětí přijala hradní výzvu a přinesly na hrad pár kusů dřeva, za odměnu mohly pak vystoupat na vyhlídkovou věž. Vedoucí s pomocí dětí pak připravili oběd, pomáhali skoro všichni. Někdo loupal brambory, někdo krájel buřty a cibuli.  K obědu byl tradiční buřt guláš. Měli jsme dva velké kotlíky a vařili jsme na malých kempigových plynových vařičích, trochu jsme měli obavy, že to nepůjde, ale překvapivě bylo za půl hodiny hotovo! V mezičase, kdy se buřtguláš vařil jsme sledovali natáčení nějakého historického dokumentu, který zde byl zrovna natáčen a sledovali jsme práci herců v kostýmech v přímém přenosu.

Po krátké pauze jsme vyrazili zpět do Úštěku. Všechno vyšlo časově na jedničku a děti si na závěr mohly za odměnu pochutnat na nanuku. Únava byla rychle pryč.

Všichni si výpravu užili a děti už přemýšlely, co bude příště.

 

Další akcí, kterou jsme podnikli, byla přespávačka našich světlušek. Zázemí v naší klubovně je plně vyhovující pro takové akce a především holky ho několikrát do roka využívají. V pátek byla shodou okolností i Noc kostelů, takže jsme toho samozřejmě využili a navštívili zákupský kostel sv. Fabiána a Šebestiána. Většina holek tam byla poprvé. Cestu zpět do klubovny nám zpříjemnila procházka kolem koní. Večer jsme zkoukli i pohádku na dobrou noc a ráno nám zpříjemnila skvělá domácí bábovka od vedoucí Andrejky.  Holky čekal zajímavý Den myslivosti v zahradách zámku a okolí. Všechny světlušky se projely na koních a potom si prošly naučnou stezku. Poznávání stop zvířat, trofejí, rostlin a stromů byla výzva i zábava. Na konci dne jsme shlédli přehlídku dravců, kde si každá z holek mohla nějakého dravce vzít na ruku. Akce se vyvedla a byla plná zážitků a nových poznatků.

Rádi bychom poděkovali vedení našeho města a kulturní komisi, že náš oddíl velice podporují. Bez nich bychom nemohli existovat a neměli tak hezkou klubovnu, kde se můžeme vzdělávat i bavit.

Poslední akcí tohoto školního roku byla výprava kluků všech věkových kategorií. Od vlčat (7-10 let), skautů (11-15) až po rovery (15-17 let). Výpravu v podstatě celou organizoval jeden z roverů, pro kterého to byl i jeden ze stěžejních úkolů čekatelského kurzu (zvýšení kvalifikace a příprava na vůdcovskou zkoušku a případné vedení oddílu).

V plánu bylo vyrazit směr Holany, kde jsme měli přespat. Sraz obligátně v sobotu ráno v osm na nádraží v Božíkově a pokračování směr Stvolínky. Jen, co kluci vystoupili z vlaku, dostali k rozluštění šifru a po její vyluštění získali dopis od profesora archeologie, který prozkoumával tajemnou říši Inků. Všichni se rozdělili do dvou skupin a vyrazili pomocí indicií, rébusů a šifer na cestu po stopách profesora.

Museli využít znalosti orientace s buzolou a mapou. Po cestě hledali další stopy, aby věděli, kam pokračovat dál směrem k cíli a najít poklad. Nakonec všichni uspěli a zdárně dorazili do kempu, kde jsme měli přespat. Tento víkend byl zrovna ve znamení tropických teplot, takže jsme po obědě a odpočinku šli na pláž a pořádně se osvěžili v místním rybníku. Kluci se opravdu vyblbli a unavili. Další činností bylo hledání a poznávaní rostlin a stromů. Pro úspěšné přežití v „džungli“ nezbytná dovednost. Nakonec odpočinek a poslední řešení hádanek, které obě skupiny přivedly k rozlousknutí záhady a objasnění, kde se nachází bájný poklad Inků.

Večeře měla být jen pouhé opékání buřtů, ale skauti to povznesli na velkou kulinářskou show. Odnesly to sice dva spálené ešusy, ale jídlo bylo překvapivě dobré. Večerka a spánek přišel po tak náročném a horkém dni velice vhod. Ranní balení věcí a stanů po snídaní už bylo jen rutinou a pak zas šup zpět na vlak. Dle zpětné vazby se klukům výprava moc líbila.

O prázdninách nás čeká ještě náš tradiční skautský tábor. Tentokrát v lesích u Mníšku u Liberce. Bohužel původně avizované tábořiště v Chřibské se ukázalo jako nevhodné místo, protože letos zde probíhá intenzivní těžba kůrovcem napadeného dřeva a tábor by nebylo možné bezpečně uspořádat. Nic jiného se však nemění a přípravy jsou již v plném proudu. Už se moc těšíme na další dobrodružství. Teepee už na nás čekají, tak hurá na prázdniny! 

Skautský tábor Mníšek u Liberce

První srpnový týden patřil v rámci našeho oddílu k tomu nejintenzivnějšímu, co nám skautský rok přinesl. Konal se náš každoroční tábor. Ještě pár týdnů před začátkem jsme museli rychle reagovat na situaci na tábořišti u Dolní Chřibské, kde probíhala intenzivní těžba kůrovcového dřeva a bylo potřeba tábor přesunout. Nikdo v té době nemohl samozřejmě tušit, jak důležité to bylo rozhodnutí s ohledem na obrovský požár, který tam za nedlouho vznikl. Naštěstí v rámci našeho mateřského střediska Klíč Nový Bor, pod který náš oddíl spadá, došlo k rychlému schválení staronového tábořiště v Mníšku u Liberce. Tentokrát jsme měli k dispozici zázemí střediskového tábořiště, takže jsme se mohli těšit na táboření v Teepee. Právě tento druh přístřešků se nejlépe hodil k tématu celého našeho tábor, kterým byla Doba kamenná.

Všichni jsme měli přichystané kostýmy a rekvizity v podobě oštěpů, kostí, přívěšků apod., v plánu byla spousta aktivit, které se k dané době hodily.

První den po příjezdu jsme si povídali o tom, jak to bylo v té době rozdělené na lovce a sběrače. Lovci byli převážně chlapci a sběrači dívky, ale nebylo to nijak striktní, každý si mohl vybrat, jakou aktivitou se chce zabývat. Lovci šli do lesa zajistit klacky na zbraně jako oštěpy, sekery, nebo kyje a sběrači dostali k rukám kožešiny a kůže a vyráběli si z nich různé taštičky a váčky. Když byl materiál připraven, bylo potřeba jej důkladně opracovat. Lovci měli k dispozici i pazourkové nástroje, aby poznali, jak těžké a zdlouhavé to bylo. Hroty jsme dělali postupným opalováním a obrušováním o kámen. Sběrači si své návrhy nejdříve nakreslili a pak začali stříhat a prošívat a vzniklo tak spousta parádních a funkčních taštiček a váčků.

Další den jsme měli v plánu něco ze skautských znalostí a dovedností. Potrénovali jsme s těmi nejmladšími skautskou hymnu, probrali jsme skautské táborové zvyky, prošli si skautský manuál, hráli různé hry, zkoušeli si pinkat s lakrosovými pálkami a den byl ve volnějším režimu. Starší rádi využili možností si dělat v teepee každý večer oheň, takže si připravovali dřevo.

Následující den byl den očisty. Samozřejmě jsme se každý den koupali v potoce, kde k tomu byly postavené malé hráze (v dívčích i chlapeckých umývárkách), ale vůně kouře z nás čpěla asi na metr daleko. My to moc necítili, ale když jsme v třiceti lidech nastoupili do už tak plného vlaku a vydali se směr Liberec, ostatní cestující mysleli, že je opět cítit kouř s Hřenska. Všem se tímto omlouváme, ale jinak to prostě nešlo ? v Liberci jsme totiž zamířili rovnou do bazénu. Před vstupem do vody jsme se všichni opravdu důkladně umyli v teplé vodě mýdlem. Bazén si nejen děti náramně užili, hlavně tobogány, klouzačky, vířivky a většina si šla i zaplavat. Cesta zpět už byla v tom vedru spíše povinnost, ale všichni jsme to zvládli bez větších problém až na pár klíšťat.

Středa jakožto začátek druhé poloviny tábora patřil vaření. Nejdříve bylo potřeba nasbírat přírodniny na čaj. Vzniklo tak několik variací na malino- ostřužinový čaj, ale našli se i tací, co přidávali kopřivy a borůvčí. Od rána navíc hořel velký oheň, který rozehříval velké kameny, které jsme potřebovali na Seatonův hrnec. Tento způsob přípravy spočívá v několikahodinovém (5-6 hodin) nahřívání kamenu ve velkém ohni. Vykope se díra, kameny se vyskládají na dno, a na se dají kopřivy, pak masová směs a brambory zabalené např. v alobalu a vše se obloží dalšími kameny a opatrně zahrabe. Vyhřáté kameny pak maso pomalu pečou. A kde jsme vzali maso? Děti musely ulovit mamuta, což se jim nakonec povedlo, ale byl to mamut poslední! Děti si pak snažily umlet vlastní mouku ze špaldových zrn. Měli k tomu pouze jeden starý rozpůlený mlecí kámen a pak menší kameny do dlaně. Umlet použitelné množství mouky by trvalo snad celý den a proto jsme směs doplnili i již namletou moukou, ale jako zkušenost k nezaplacení. Umíchaly se dvě varianty těsta, jedna sladká a jedna slaná. Děti si pak uválely dlouhé hady a namotali je na klacky a opékaly na ohni k svačině. K večeři bylo výborné maso ze „sýtňáku“ s brambory. Den plný netradičního vaření byl úspěšně za námi, avšak noc ještě přinesla večerní akci, o které děti neměly tušení. V noci se totiž v blízkosti tábora objevil mocný šaman a bylo potřeba, aby mu každý předal svou prosbu za nasycení kmene. Děti musely projít krátkou trasu lehce osvětlenou malými svíčkami, až došly k ohni, kde na ně čekal náčelník kmene a šaman. Když předaly své prosby náčelníkovi a ten je s pokorou předal šamanovi, všechny čekaly, jestli to duchové vyslyší. Vhozením napsaných proseb do ohně tak vzplanul mohutný plamen, což bylo potvrzení duchů, že nám vyhoví.

Mamutů a lovné zvěře bude určitě spousta a tak se další den mohli všichni pustit do přípravy dřeva, protože dnes budou mít oheň v teepee úplně všichni. Hráli jsme nějaké hry a hlavně odpoledne jsme vyrazili na domluvenou prohlídku Curia Vítkov. Kdo ještě v tomto raně středověkém dvorci nebyl, ať se tam v době některých tradičních akcích vypraví. Stojí na místě, kde historicky nic podobného sice nestálo, ale skupina nadšenců, historiků a dalších dobrovolníků tu vybudovali a stále budují úžasné místo, ze kterého na vás dýchne duch doby dávno minulé. Úctyhodné je především to, že  vše dělají ve svém volném čase, za peníze, které sami někde musí získat a hlavně vše dobovými technologiemi. Skvělý výklad nám tu poskytl pan Tomič, hlavní postava tohoto dvorce. Děti se dozvěděly spoustu zajímavých věcí a určitě si více váží pohodlí a luxusu, který v dnešní době máme.

Po návratu do tábora už den pomalu končil, ale určitá skupinka dětí si začala opakovat slib. Večer nás totiž čekal slibový oheň a ti, kteří si to již zasloužili mohli k ohni přistoupit a držíce státní vlajku za jeden cípů, slib složit. Věříme, že až budou někdy tyto světlušky, vlčata nebo skauti na pochybách, vzpomenou si na to, co slibovali tuto magickou noc, kdy nám nad hlavami padaly Perseidy.

Poslední den byl čas a prostor na něco výtvarnějšího. Nejdříve výroba keramiky, ať už užitné, jako drobné nádoby a mističky nebo výtvarné v podobě sošek a různých dekorativních předmětů. Zatímco hotové výtvory schly na slunci, přišly na řadu jeskynní malby. Jeskyni jsme přímo neměli, ale velké role papíru a uhlíky z ohně. Na „plátně“ vznikali houfy mamutů, lovců ale i zvláštních zvířat, jako třeba sovomut (sova s kly). Během posledního dne se začalo zároveň už balit a bourat teepee. Děti se přestěhovaly do táborové kryté jídelny, kde přečkaly noc. Po večeři, kdy jsme si opekli buřtíky a zakončili jsme pobyt posledním rozlučkovým slavnostním ohněm. Je na místě poděkovat našim kuchařkám, pro které to byl křest ohněm, nikdy předtím na tak velké akci nevařily a zvládly to výborně. Dokonce ani zdravotník nemusel řešit nic závažného a ostatním vedoucím a roverům patří velký díky za pomoc s vedením tábora.

Když tábor zpětně zhodnotíme, tak se vydařil se vším všudy. Tentokrát jsme měli i větší počet malých světlušek, pro které to byla první podobná velká akce, ale zvládli ji na výbornou. Ještě jednou všem moc děkujeme za účast a těšíme se na další skautský rok. Pokud by měl někdo zájem se k nám přidat, máme nábor otevřený především pro chlapce 7-13 let. Ale ozvat se může každý, klidně i dobrovolníci z řad dospělých, kteří by rádi pomáhali s vedením oddílu, který se nám rozrůstá.

 Ještě pár věcí, které chceme zmínit. Před táborem jsme dostali krásný peněžitý dar od paní Třeštíkové, který nám pomůže rozšířit táborové vybavení a pořídit pro děti lepší dárky či uspořádat zajímavější výpravy. Stejně tak děkujeme za finanční podporu Městu Zákupy a za zajištění skvělého zázemí.  Během tábora jsme se dočkali ještě jednoho velkého překvapení. Věděli jsme o tom, že nám přiveze Rohlík.cz snídani, kterou nám objednala paní Hrdličková. Netušili jsme, co dobrého nám přivezou, ale těšili jsme se.  Když nám kurýr doručil přímo k tábořišti překvapivých 71 tašek dobrot, děti skákaly radostí a v němém úžasu žasly. 71!!? Dodávka naložená nákupem jen pro nás, rozzářila nejednu tvář úsměvem, ale zajistila nám snídaně i svačinky na celý pobyt. Ušetřené peníze tak můžeme využít na nákupy pro oddíl a akce pro děti. Všem našim mecenášům srdečně děkujeme!

Skauti Zákupy

Nový skautský rok

Je tu nový skautský rok, přibylo nám pár prvňáčků a je teď na nás, abychom je plnohodnotně zapojili. Každý týden máme schůzky a minimálně jednou měsíčně víkendové akce, které pomáhají integrovat nováčky a během, kterých se učí děti poznávat nové věci. Hned tou první byla účast na zákupských slavnostech, kde jsme tradičně měli i vlastní stan a návštěvníci se nás mohli zeptat na vše, co je v oblasti skautingu zajímá.

Další akcí byla výprava skautů a roverů (skauti 15+) do Prahy. Jednalo se o kompletně připravenou akci jedním z našich roverů v rámci úkolu při zvyšování kvalifikace na čekatelském kurzu. Vše proběhlo dle plánu a akce se moc povedla. Objevovaly jsme krásy naše hlavního města  a pětadvacet kilometrů nachozených s batohy na zádech nás i celkem prověřilo. Přespání v jedné z mnoha skautských kluboven nám umožnilo užít si Prahu celý víkend. Krom nejznámějších památek jsme navštívili i skautský Institut na Staroměstském náměstí. Hráli jsme super hru ve Stínadlech a šifrovali v parku na Kampě. Někteří byli poprvé na Pražském hradu a ve Svatovítské katedrále. Zázemí klubovny nám poskytlo zasloužený odpočinek, který si kluci zpestřili u filmu a k obědu si připravili tortily. Všichni jsme si to parádně užili.

Další akcí byl celooddílový sněm v Medvědím kempu za Velenicemi. Jedná se o novou tradici a toto bylo podruhé, kdy jsme se takto všichni sešli. Dorazili jsme na místo a  prošli jsme si za svitu baterek dlouhými potemnělými chodbami starého náhonu vedoucímu k bývalé brusírně zrcadel. Trochu strašidelné, ale i ti nejmenší to vzali jako výzvu. Po zřícení Medvědí jeskyně, ke kterému došlo před několika lety,  je vše již znovu upraveno a skála bezpečně zpevněna. Super práce! Když jsme přešli do TO Medvědí kemp čekal nás již plápolající slavnostní oheň, který připravili naši skauti a následovalo přivítání nováčků v oddílu, představení rádců a podrádců našich družin. Poté jsme si opekli buřty k večeři a když už byla pořádná tma, oheň jsme řádně uhasili a  vyrazili jsme zpět  do klubovny, kde děti přespaly. Ráno jsme posnídali a  vrhli se na úklid.   

Velkou radost nám začátkem října udělali  členové oddílu Adam a Ondra, kteří se účastnili náročného čekatelského kurzu „Vocať pocaď“. Čtyři náročné víkendy, hromada domácí přípravy, dvě vícedenní výpravy a spousta nových vědomostí a nových lidí. Zvládli to velice dobře a kurz úspěšně ukončili složením čekatelské zkoušky. Ta je interní skautskou kvalifikací pro spoluvedoucí skautských oddílů, zvyšující jejich organizační, pedagogické i další kompetence. Obsahem jsou vždy myšlenkové základy skautingu, dovednosti potřebné pro organizaci skautského programu a technické dovednosti, například základy bezpečnosti, zdravovědy, práva nebo hospodaření Jsme na ně opravdu hrdí.

Od září se tedy opět pravidelně scházíme v naší klubovně naproti základní škole.  Každou středu od 15:30 mají schůzku obě skupiny chlapců jak vlčata (6-11 let) tak i skauti (11-15 let). Ve čtvrtek v 15:30 mají schůzky dívky - světlušky (6-11 let). Pro více informací navštivte náš web: www.skaut.mojepc.eu a nebo FB: skauti Zákupy. 

Skautský Army tábor Hradčany 2021

Každý skautský rok by měl být zakončený táborem. A ten náš byl tentokrát v termínu téměř na konci prázdnin, konkrétně 14.8.-21.8. a konal se na tábořišti v Hradčanech u Mimoně. Je skvělé, že se účastnily téměř všechny děti z oddílu, protože jsou dobrá parta.

Letos jsme zvolili téma armádního výcviku. Děti měly kromě standardního plnění vlčků, světýlek, odborek a výzev i úkoly – mise jednotlivých armádních odborností. Než ale mohly být zařazeni do výcvikového programu, musely splnit fyzické a psychické testy. Při „fyzičkách“ musely uběhnout delší trať, klikovat, dřepovat nebo provést správně kotoul. V psychických testech odpovídaly na otázky, které vycházely z deseti skautských zákonů. Všechny to zvládly! Roveři mezitím odjeli s většinou vedoucích na střelnici, kde měli domluvené střílení. Vyzkoušeli nespočet různých střelných zbraní od revolveru, přes samopal až po brokovnici.

Všechny děti jsme rozdělili do jednotek, dostaly psí známky a barety, na které si měly umisťovat odznaky splněných odborností. První odborností byl medik. Transport raněného a ošetření základních úrazů dokázali udělat všichni, takže při večerním nástupu mohli být všichni povýšeni. Za plnění misí, totiž získávali povýšení a takzvané dobrotobody, které pak směnili za dobroty z dobrotobedny.

Když byly horké dny, chodili jsme se svlažit do nedaleké Ploučnice, v Hradčanech je bohužel rybník stále vypuštěný. Dětem to ale stačilo. Jediné co bylo nepříjemné, bylo množství komárů. Ostatně bychom tento tábor mohli klidně nazvat tábor v Komáří zátoce. Syčivý zvuk repelentu se tedy tábořištěm nesl velice často, ale děti byly statečné.

Druhý výcvikový den se odvíjel od další vojenské odbornosti a to konkrétně tankista. První disciplínou byl běh překážkovou dráhou, při kterém musela každá jednotka nést dělo tanku. Jelo se na dvě kola a po výrazně rychlejším druhém kole dělily všechny tři jednotky necelé dvě vteřiny. Další disciplínou byla stavba tanku. K dispozici byly kartony a lepící páska. Všichni se do toho pustili s vervou, dokonce se děti snažily, aby mohl tank střílet. To se nakonec podařilo funkčně vyřešit jen jedné z jednotek, ale ostatní se o to alespoň pokusily. Poslední disciplínou bylo zamaskování tanku v lese. To se povedlo na jedničku. Tanky jsme museli skutečně hledat. Večer si tedy všichni zasloužily další povýšení a dobrotobody.

Následující den byl odpočinkový. Děti si mohly malovat, číst, odpočívat nebo plnit odborky a vlčky. Večer jsme si pak opekli buřtíky na ohni a poslali děti spát. Jenže tento den ještě zdaleka nekončil. Před desátou, když už byla tma se táborem rozezněla siréna! Rychle jsme děti vytáhli ze spacáků a řekli jim, že se blíží nepřátelské letouny a hodlají nás bombardovat nepřátelské jednotky. Museli jsme se tedy rychle přesunout na blízké letiště, kde byl úkryt. Děti tomu skutečně věřily a museli jsme je hodně uklidňovat. Ty mladší jsme naložili do aut a odvezli k letišti, ti starší tam doběhly samy. Tam jsme se spojili s naší leteckou podporou, která nás vysílačkou informovala o aktuální poloze nepřátelských letounů. Rychle jsme vyrazili směrem k úkrytu, ale pořád jsme nevěděli, kde přesně to má být, naštěstí jsme brzy zahlédli hořící světlici. Doběhli jsme do bunkru a zavřeli dveře. Dopadající bomby byly slyšet jen tlumeně a skutečně dle informací z vysílačky jsme se dozvěděli, že nepřátelé neshodili bomby tak přesně, ale že se blíží ještě silnější bombardování. Naštěstí byl nedaleko ještě lepší bunkr. Doběhli jsme i tam a zavřeli opravdu masivní ocelové dveře a čekali co bude. V tu chvíli se ozvaly ohlušující rány. Tentokrát se určitě trefili přesně na naše pozice. Naštěstí i tento nálet brzy ustal a my mohli vylézt ven. Dle letecké podpory jsme se dozvěděli o letadle, které nás letělo zachránit. Museli jsme jen na ranveji zapálit v řadě světlice, abychom označili přistávací plochu. Jenže naše záchrana dostala zásah od nepřátel a dopadla na začátku přistávací plochy a vybuchla. Naštěstí nám stihli ještě sdělit, že se můžeme vrátit do tábora, který jako zázrakem zůstal nedotčený. Moc děkuji všem roverů a ostatním vedoucím, že se postarali o věrohodné proběhnutí „náletu“ Děti jen tak nezapomenou!

Ve středu přišel na řadu chemik. Pojali jsme to více skautsky než vojensky, a tak se děti učily rozdělat oheň pomocí různých troudů. Pak byl závod v tom, která jednotka, jako první přepálí provázek natažený nad ohništěm. Všichni začínali jen s křesadlem. Dřevo i troud si museli nejdříve sehnat. Opět prvního od druhého dělila jen půl minuta. Našim nejstarším skautům – roverům to nedalo a zkusili to taky. Jejich čas byl dobrý, ale nevěřili nám, že to jde stihnout pod pět minut. Takže nakonec jsme se do výzvy pustili i my vedoucí a skutečně jsme to stihli za 4 minuty a 9 vteřin. To nezůstalo bez odezvy a roveři si vyžádali další pokus, který jim vyšel a trvalo jim to jen o cca 20 vteřin déle.

Druhou misí chemika bylo rozpoznávání bylinek, koření a dalších přísad z kuchyně jen podle čichu. Překvapilo nás, jak dobře si děti vedly a výsledek opět jen potvrdil vyrovnanost všech jednotek.

Povýšení a směna dobrotobodů za dobroty tak čekala na každého i tento večer.

Ve čtvrtek 19.8. byla v plánu výprava do okolí. Po posunutém budíčku jsme se nasnídali, vztyčili vlajku a připravili se na cestu. Dnes byl den k plnění odznaku průzkumníka. Takže před odchodem jsme se téměř všichni pomalovali kamuflážními barvami. Cesta rychle ubíhala i díky oblíbené pochodové hře. Při přestávce na svačinu mohly děti využít svou kamufláž a dostaly za úkol se co nejlépe schovat. Někteří byly na stromech, jiní zahrabání mezi větvemi. Bylo těžké všechny najít, ale brzy jsme zas vyrazili dál a za chvíli jsme byli na nevysokém kopci, kde se roveři rozhodli nám uvařit oběd v kotlíku na ohni. Děti si zatím stavěly domečky pro brouky, skřítky a víly. Po obědě už na všechny čekala další mise. Tentokrát přelezení lana nataženého mezi stromy a simulované podlézání „ostnatého“ drátu. Někteří po lanech lezli opakovaně, tak se jim to líbilo. Cestou zpět se děti opět schovaly a obzvláště jeden z nich byl k nenalezení. Malí vojáci mají opravdu výhodu, že se vejdou i do malého hustého lesního porostu?.

Předposlední den přišel pro mnohé ten nejlepší výcvikový den. Pátek byl zasvěcen odznaku odstřelovače. Na začátku dne jsme se učili, jak se v přírodě bez pomůcek a technických vymožeností určují světové strany, jak rozpoznat sílu větru a odhadnout vzdálenost. Odpoledne už přišly na řadu samotné střelecké závody. Každý trefil svůj terč! Večer bylo vyhlášení výsledků celotáborové hry, předání odměn a zpěv u slavnostního ohně. V den balení bylo pro děti přichystáno překvapení. Jeden z vojáků nám přivezl ukázat velice obsáhlou bojovou výbavu. Všichni bez výjimky jsme si takovou výzbroj a výstroj museli osahat a zapózovat.

Tábor pak bylo už jen potřeba sbalit a odvést. Počasí nám naštěstí přálo v podstatě celý tábor a stany dobře vyschly. Nesmíme zapomenout zmínit i to, že kromě odborek a vlčků se snažili plnit výzvu nejtěžší naši roveři. Konkrétně Tři orlí pera. Jedná se třídenní výzvu, kdy každý den musí splnit jeden z úkolů…24 hodin mlčet, celý den nejíst a být 24 hodin mimo tábořiště, kdy vás nesmí nikdo spatřit, ani nikdo cizí, ale zároveň musíte mít dobré povědomí o tom, co se děje v táboře a zapisovat si to jako důkaz. Podařilo se to nakonec jedinému z nich a ještě jednou mu ke splnění výzvy moc gratuluji. Věřte, že zdaleka nejtěžší je mlčet celý den. Musíte se totiž normálně účastnit programu a být ve standardním kontaktu s ostatními.

Všem vedoucím a roverům bychom chtěli moc poděkovat, bez jejich pomoci by to nešlo a byla by to nuda.

Závěrem musím říct, že tábor jsme si užili všichni a těšíme se na začátek školního roku, kdy se začneme opět pravidelně scházet v naší klubovně naproti základní škole.

Rádi přivítáme i nové členy, holky a kluky všech věkových skupin, kteří s námi budou podnikat dobrodružné výpravy a nezaleknou se žádné výzvy. Nebojte se nás kontaktovat, rádi rozšíříme i náš  sbor vedoucích. Kontakty najdete na klubovně,  na našich webových stránkách www.skaut.mojepc.eu a na FB Skauti Zákupy.

Oddílová výprava Medvědů

Oddílová výprava našich skautů, světlušek a vlčat se mohla konat pouze individuálně, ale i tak si to mohl každý užít. Současná činnost junáka v Zákupech je bohužel od prosince přerušena, přesto se občasnými výzvami snažíme udržet alespoň část činnosti. Děti tráví hodně času stereotypním sezením u distanční výuky, proto online schůzky nemáme. Zaměřujeme se spíš na neobvyklé výzvy, které je právě z takového stereotypu mohou vytrhnout. Jedním z nich byla oddílová výprava, kdy měly děti za úkol vyrazit na výlet ven, jíst z ešusu a večer přespat ve spacáku. Dle ohlasů a fotek se to dětem líbilo. Někteří si opekli buřta na ohni nebo aspoň na pánvi, další vařili čaj na „dřívkáči“, což je skládací vařič na třísky a jeden z členů dokonce zkoušel i přespat ve vlastnoručně postaveném iglú.

Mohli jsme také již vyhlásit termín tábora. Tentokrát bude až koncem srpna a to především z preventivních důvodů. Doufáme totiž, že v té době bude již corona krize za námi a tábor by mohl proběhnout za přijetí přísnějších hygienických opatření v běžném režimu. Tématem tábora bude armáda a její výcvik nesoucí se ve skautském heslu "Buď připraven!" Děti se nemusí bát nekonečného drilu a úklidu latrín, ale mohou se těšit na spoustu her, překračování svých možností a práci v týmu.

Všichni již vyhlížíme dobu, kdy se budeme moci zase scházet, ale důležitější je, aby to bylo pro všechny bezpečné. Za náš oddíl Medvědi Zákupy bychom tak chtěli popřát všem čtenářům především pevné zdraví a nervy.    

Výprava do sklárny Pačinek v Kunraticích u Cvikova

 

Naše první skautská výprava s mladšími skauty se uskutečnila za jediného letošního zasněženého dne 29.02.2020. Za sobotního  rána nás zaskočila nenadálá nadílka čerstvého sněhu a proto jsme museli malinko upravit plán výpravy.

První polovinu plánu jsme splnili – odjeli jsme do sklárny v Kunraticích u Cvikova. Místní skláři se nás velmi mile ujali, ukázali nám svou práci a dokonce jsme si mohli i sami zkusit foukat sklo. Zjistili jsme, že to není žádná legrace a že zkoordinovat foukání a kroužení tyčí je poměrně náročné.

 

Druhá polovina plánu musela být kvůli mokrému sněhu změněna. Výpravu lesem ke starému mlýnu jsme vyměnili za dobrodružnou procházku jeskyní nedaleko Velenic. V duchu očekávaného dobrodružství jsme nesvítili v dlouhé tmavé jeskyni mobilními telefony ani baterkami, zapálili jsme si na cestu svíčky. Každý si nesl svou. No a na konci jeskyně jsme si opekli (další prvenství tohoto roku?) buřtíky.

Příměstský skautský tábor

Tento rok jsme se rozhodli, že tradiční stanový tábor nahradíme táborem příměstským. Zvolili jsme si téma Indiánů. Začínali jsme 6. července u nás v klubovně, která byla připravena pro splnění zvýšených hygienických nároků s ohledem na COVID 19. Děti jsme řádně proškolili a zasvětili je do děje.

Hned prvním úkolem bylo dostat se ze zajetí. Děti musely navigovat postupně tři slepé indiány, aby získaly klíč od vězení, kam je uvrhly nepřátelské bledé tváře. To se nakonec povedlo a, ač svázáni k sobě, mohly tak utéct ven do bezpečí. Potom si každý vylosoval své indiánské jméno. Vznikla tak například jména jako Mlčící Vlk, Malý Bizon ale také třeba Křičící Želva nebo Běžící Ryba. Krátkou hrou jsme se snažili si nová jména zapamatovat. Ještě zbývalo rozdělit se do tří kmenů a vyrazili jsme zpět do klubovny. V klubovně si každý ozdobil a pomaloval svou indiánskou čelenku, popřípadě doplnil i indiánské jméno, abychom si to nepletli. Na řadu přišla rychlá svačina a vyrazili jsme na sběr lýčí. Každé z dětí si opatřilo potřebný počet lýkových proužků. Po obědě byl čas nejen na trávení, ale i na výrobu lýkových provázků. Všem se to moc povedlo a měli jsme radost z nově nabyté dovednosti. Na řadě byla cesta ven a výroba kmenových indiánských totemů. Každý kmen to pojal trochu jinak, vždy však nápaditě. Když jsme se vrátili zpět do klubovny, zhodnotili jsme totemy všech kmenů a vybrali ten nejlepší. Na úplný konec jsme rozdali dřevěné a kostěné korálky na indiánský náhrdelník síly. Každý korálek byl odrazem aktivity daného indiána a symbolem úspěchu ve hrách. První den tak byl u konce, ale děti se již těšily na zítřejší nová dobrodružství a překvapení. 

Druhý den nás čekala výprava do okolí a opékání buřtů. Hned poté, co jsme se sešli, jsme vyrazili směr Kameničák. Cestou na úpatí kopce jsme si zahráli pár her. První byla na zkoušku orientace podle světových stran. Druhá hra už prověřila týmovou souhru a obratnost jednotlivých členů. Museli společně podlézat stále nižší a nižší laťku. Nakonec se téměř plazili po zemi, ale všichni to zvládli. Cesta, ale především čas, začal rychle utíkat a proto jsme se již tolik nezastavovali a zahráli si oblíbenou pochodovou hru. Například na slovo medvěd, museli všichni zareagovat obejmutím stromu apod. Po několika desítkách minut jsme dorazili až do poměrně dobře skrytého převisu s názvem Žraločí Tlama. Zde jsme si rozdělali oheň, opekli buřty a po krátké pauze jsme si mohli vyzkoušet rozpoznávání zvuků jednotlivých zvířat našich lesů a luk. Děti poznaly většinu pouštěných zvuků bez větší námahy. Celou výpravu měly děti za úkol sbírat různé přírodniny na hmyzí hotel, který budeme stavět později. Cestou jsme se zastavili u studánky pramene Tří Svatých, kde jsme se osvěžili. V klubovně jsme si v rámci odpočinku zahráli už jen skautskou verzi hry Riskuj a doplnili síly výborným moučníkem. Děti se pak už unavené, ale spokojené rozprchly domů, kde střádaly síly na další výpravu.

Ve středu jsme popojeli autobusem do nedalekého Svojkova s cílem projít Sloupské skalní město. Začali jsme pochodem do kopce do Modlivého dolu a pokračovali k vrcholu Slavíček. Těsně před vrcholem jsme si zahráli první hru: překonání imaginární řeky. Následoval výstup na vrchol Slavíček, strmý sestup a pokračovaní směr první sloupské skály. Cestou jsme obdivovali Douglasku tisolistou a její voňavé šišky. Cesta pokračovala po hřebenu skalního města a naskytlo se nám spoustu krásných výhledů na Klíč, Sloup a okolí. Dětem si líbily vysoké skalní věže, např. Turecká hlava, Socha svobody apod. Z hřebene jsme potřebovali sestoupit k úpatí skalních věží a nejbližší cesta vedla strmým terénem. Sestup byl dobrodružný a museli jsme postupovat opatrně a pomalu. Při sestupu se starší skauti ujali těch mladších a celý sestup jim pomáhali. Kousek od sestupu už byl náš cíl. Blízký převis nám poskytnul perfektní ukryt před vydatnějším deštěm, který se rozpršel a ohniště k vaření guláše. Oheň jsme tradičně rozdělávali křesáním a během chvilky už se vařilo. Po výborném guláši byl čas nechat poohlédnout děti po okolí a hraní jejich vlastních her. Před odchodem na autobus jsme si zahráli další ze série indiánských her. Tentokrát bylo za úkol vybrat, v rámci svého kmene, jezdce a koně, kteří museli co nejrychleji doručit zprávu. Výsledné časy byly s opravdu malými rozdíly. Rychle jsme pak zabalili a pospíchali na autobus. Déšť už byl v tu chvíli vytrvalý a nechránil nás převis ani les, takže děti už se těšily do klubovny. Všem se výprava líbila, i když počasí nebylo ideální. 

Čtvrteční ráno jsme začali v klubovně malým překvapením v podobě nových oddílových triček. Skautská lilie a medvěd nesmí chybět a pak hurá do lesa. Vyrazili jsme pod Kameničák, aby si děti mohly nasbírat přírodniny k vaření čaje. Každý kmen měl v čaji něco navíc a chutě i vůně to byly opravdu rozdílné. Ovocné tóny střídaly vůni smrkových lesů a lipového květu. Naše tříčlenná porota pak vybrala ten nejlepší, ale nebylo to vůbec lehké. Po uvaření čajů následovala hra, která byla mírně adrenalinová. Aby čaje chutnaly, hodilo by se trochu medu. Úkol zněl jasně, vylézt si pro něj! Vyhrál kmen, který postavil nejvyšší lidskou pyramidu a dosáhl nejvýše. Samozřejmě jsme se zajistili bezpečnost pro všechny členy pyramidy. Byl to těžký úkol a ti nejlehčí, kteří lezli nejvýše, byli poprvé v horolezeckém úvazku. Čas kvapil a my pospíchali do klubovny na oběd. Abychom toho ještě hodně stihli, vyrazili jsme hned po obědě pod zámek, abychom si tam mohli zastřílet z luku a vzduchovky. To bavilo všechny bez rozdílu,  malé i velké. Po návratu do klubovny nás čekala další zkouška zručnosti. Vrtání a montování hmyzích domečků. Ti mladší zřejmě poprvé vrtali úplně sami a rychle to zvládli. Odměnou pak byla všem nejen podařená práce, ale především vdolky s povidly a tvarohem od naší kuchařky Janičky. Předposlední den utekl jak voda a pomalu se blížil ten poslední. Indiánské náhrdelníky síly se dětem postupně plnily korálky a v pátek je čekala hlavní odměna … velký indiánský přívěšek. 

Pátý den byl zároveň ten poslední. Neznamenalo to však, že již bylo vše hotovo a že čekáme jen na odpolední rozdávání odměn. Hned z rána jsme vyrazili pro rákos a šišky do našich hmyzích hotelů. Stihli jsme si zahrát i pantomimickou štafetu, kdy se snaží děti předvádět a hádat nějaké zvíře. Po návratu do klubovny se nejmladší pustili do stříhání rákosu a starší se učili, jak brousit nůž a sekeru. Když bylo nastříháno, začalo plnění hotýlků připravenými přírodninami. Ujali se toho ti starší a nejmladší vyráběli kmenové vlajky. Práce odsýpala a hmyzí hotely i vlajky byly rychle hotové. Po vydatném obědě, kuřízek s kaší, jsme nemarnili čas a vyrazili hledat stopy, které budeme odlévat ze sádry. Šli jsme téměř na jistotou za Zákupský zámek. V místě budoucího obchvatu bylo dostatek stop v odkryté zemině, zvláště po deštivých dnech tohoto týdne. Odlévaní se vyvedlo a mohli jsme tak s úlovky vyrazit zpět do klubovny. Poslední z korálků skončily navlečené na náhrdelnících síly a zbývalo už jen přidělat finálové přívěsky. Na výběr měly děti z kostěných hrotů, lístků a masek až po zvířecí zuby. Každý navíc dostal pamětní indiánský list a drobnou sladkost. Dětem se, dle jejich vlastních slov, příměstský tábor moc líbil a to bylo tou největší odměnou pro vedoucího i jeho pomocníky. Čelili jsme nejedné výzvě, získali nové dovednosti a odnesli si spoustu zážitků. Příští rok už bude snad epidemiologická situace v normálu a náš oddíl vyrazí opět na klasický stanový tábor. V září se budeme těšit na naše pravidelné schůzky a víkendové výpravy. Přejeme všem krásné prázdniny. 

Skauti Zákupy 

Oddílová výprava Světlá pod Ještědem – Mázova horka

Předposlední březnový víkend jsme uspořádali výpravu pro celý náš skautský oddíl Medvědi Zákupy. Vše začalo již v pátek v podvečer v klubovně. Děti si oloupaly a nakrájely brambory k řízku, co byl k večeři a když se všichni najedli a umyli nádobí, byl čas na zábavu. Zahráli jsem si Aktivity, kdy mnohé nakreslené  nebo předváděné kreace vyloudily nejeden pobavený obličej. Večerka přišla záhy, čekal nás náročný den.

Ráno jsme si dali rychlou snídani, pobalili vše potřebné a vyrazili na autobus. Cibule, maso na guláš, chléb, … to vše jsme si nesli sebou, abychom mohli venku uvařit oběd a mohlo tak začít putovnání za „obřím“ pokladem. Děti pomocí hádanek a šifer hledaly jednotlivé klíče, které je vedly spolu s mapou postupně k získání pokladu. První indicie je dovedla do Stráže pod Ralskem. Děti se rozdělily na tři týmy a dle indicií vyrazily směr zámek Vartenberg, kde se nacházelo další vodítko skryté pod zámeckým mostem.  Příběh je dále nasměroval až do podještědských lesů, kde pod skalním převisem přebýval starý mudrc, u kterého bylo třeba hledat další nápovědy a splnit pár úkolů.

Autobusem jsem tam byli za chvíli a všechny týmy vyrazily správným směrem. Po chvilce je už vítal hledaný úkryt mudrce, který bohužel zrovna nebyl doma, ale zanechal další instrukce. Museli jsem se ale nejdříve pustit do vaření. Postavit trojnožku, rozdělat oheň, nadělat dřevo a třeba i nakrájet cibuli… to vše měly děti za úkol. Vše zvládly samy a bez větších problémů. Guláš se začal pomalu vařit a tak byl čas na další indicii a lesní hru. Prověřili jsme důvěru a spolupráci v rámci týmů. Slepý had musel kličkovat mezi stromy a všichni si mohli vyzkoušet, že předávaná informace se zvyšujícím se počtem mezičlánků hada dosti zpožďuje. 

Guláš se povedl a všechen se snědl. Nastal čas na další nápovědu při putováním za pokladem. Děti měly za úkol najít v lese rozházené zápisky mudrcových vzpomínek, které je měly dovést na další místo. Podařilo se najít všechny vzpomínky a určit cíl naší cesty. Pobalili jsme vše, co jsme si přinesli a vyrazili vstříc finálnímu úkolu.

Nedaleko se nacházela tajemná hora vytvořená obry Mázou a Vackem. Mázu kdysi čerti nechali zkamenět a tak tam leží dodnes. A tak mohly děti v úžasném novém areálu lesoparku Horka hledat odpověď na poslední otázku. Teamy se předháněly a výslednou odpověď nakonec správně uhodl ten, kdo četl pozorně i informační tabule v parku. První team byl jen o pár vteřinek rychlejší, než ostatní a zaslouženě tak získal „obří“ poklad. Děti si odnesly pár sladkostí, cenu v podobě českých granátků,  jakožto „čertovksých slz“ a hlavně spoustu zážitků.  Nikdo samozřejmě neodešel s prázdnou a ani žaludky jsme nenechali prázdné. Rozdělali jsme oheň a opekli si buřty. Pak už zbyl jen čas na rychlý přesun na autobusovou zastávku a odcestovat domů.

 

Výprava se povedla. Počasí bylo skutečně jarní a sluníčko dodávalo všem energii. Gulášek chutnal a děti se bavily. Už teď se všichni těšíme na další akci. Pokud chcete zažívat podobná dobrodružství  s námi, rádi Vás přivítáme v našem oddíle. Stačí nás kontaktovat, klubovnu máme naproti ZŠ a scházíme se zde každý týden.   

Krajské kolo Svojsíkova závodu

 

V Jizerský horách, v okolí Oldřichova v Hájích, se v sobotu a neděli 25.5. až 26.5. konalo krajské kolo Svojsíkova závodu. Jedná se o závody, na kterých skautské družiny (chlapci a dívky  11-15 let, každý ve své kategorii) závodí v různých skautských a znalostních disciplínách.

Všichni postupně zdárně zdolávali náročný, ale krásný, terén „Jizerek“ po jednotlivých stanovištích, kterých bylo připraveno celkem sedm. Mezi úkoly patřila třeba zdravověda, řešení krizových situací, střelba z luku a vzduchovky, aj. Naše družina Divočáků se nezalekla žádného z úkolů,  ale celá trať je důkladně prověřila. Dokonce se jednomu z nás stal malý úraz a odnesl to podvrknutý kotník a rozbité koleno.  Vyrobili jsme mu provizorní berle a mohlo se pokračovat. Sice jsme dorazili jako poslední, ale družina se postarala o svého zraněného člena a o to cennější to pro nás bylo. V táboře na kluky ještě čekala stavba stanů, příprava ohniště a vaření večeře. Vše se povedlo a těstoviny s rajčatovou omáčkou a slaninou všem moc chutnaly.

Následující den jsme museli vstávat poměrně brzo, abychom stihli do časového limitu sbalit stany, všechny naše věci a zahladit ohniště, aby nebylo poznat, že tam nějaké vůbec bylo. Od devíti hodin pak přišlo další kolo závodů. Tentokrát se zůstávalo na tábořišti, kde bylo  rozeseto celkem dvanáct soutěžních stanovišť. Všichni členové družiny museli být mít mezi sebe rozlosován stejný počet disciplín. Namátkou to byly úkoly jako poznávání rostlin a hub, atletický čtyř boj, šifry, znalost Libereckého kraje nebo třeba stavba ptačí budky.

 

Klukům se toto kolo skvěle povedlo a získali téměř nejvíce bodů ze všech. Při sečtení obou soutěžních dnů z toho nakonec bylo čtvrté místo, z celkových šesti. Kdyby se však dávali diplomy za jednotlivé dny, byli jen těsně druzí. Za to vše jim patří uznání a poděkování za vzornou reprezentaci našeho oddílu a především za ukázku soudržnosti družiny, když vyvstane nějaký problém. A to je ještě cennější, než jakákoliv medaile nebo diplom.  

Tábor Mařenice 2019

 

I letos jsme vyrazili na skautský tábor. Po pěti letech opět na místě činu, na tom místě, kde jsme kdysi tábořili se zákupským oddílem poprvé, v Mařenicích. Malebné vesnice kousek za Cvikovem bývala táborovou destinací po několik let, proto jsme s jejím výběrem neváhali.

Z personálních důvodů byl letošní tábor jen týdenní, což je poloviční délka oproti letům předchozím. Zároveň se zúžily řady v našem oddíle, a tak letos jelo na tábor pouze 9 chlapců ve věku od 10 do 14 let. Právě díky této komorní sestavě jsme všechny aktivity mohli provozovat jako jedna větší skupina, což nám vyhovovalo.

Také z tohoto důvodu jsme letos opustili od tradiční celotáborové hry, která bývá páteří každého tábora. Říká se, že táboření bez symbolického rámce není žádné táboření, ale my jsme nic takového nepocítili. Kluci se denně starali o zásobu dřeva, protože jinak by večer nebyl oheň k posezení a kuchařka by nemohla vařit, zároveň měli dostatek prostoru na odpočinek. Ten byl nutný, nejen kvůli vyhlídce nadcházejícího putovního tábora, ale také protože se museli všichni pravidelně střídat na hlídkách v noci.

Abychom procvičili všechny skautské činnosti a dovednosti, které přes rok nejde provozovat, měli jsme vždy jednu část dopoledne či odpoledne zaměřenou čistě na danou aktivitu. V malém počtu je aspoň jakékoli procvičování intenzivnější. Například: šifrování, Morseova abeceda (hlavně její signalizace), zákon a slib, vaření v Setonově hrnci, uzlování apod.

Během tábora vždy proběhne tradiční stezka odvahy. Ta letošní byla kratší, avšak lekavější. Toho jsme docílili prapodivných a hrozivých zvuků z repráčku umístěného v lese.

Letitou tradicí je i slibový oheň, který se připravuje v režimu naprostého utajení, děti se na něj budí kolem půlnoci a všechny náležitosti jsou opředeny tajemstvím. U letošní slibového ohně složili svůj skautský slib celkem tři členové. Ráno si na památku vylovili uhlíky, aby si tento moment mohli připomenout i hmotně.

 

Co bylo letos velice příjemné? Počasí. První dva dny přeháňky, ale po zbytek tábora příjemných 20- 25 stupňů Celsia. Pravda, jeden den bylo pouhých 17, po ránu dokonce teplota klesla pod 10, což bylo znát. Ovšem oproti letům předchozím (předloni čtrnáctidenní období dešťů na Kokořínsku a vloni celotáborové parno a tropické teploty) bylo počasímírnější.

„Puťák“ po Maloskalsku

Tento rok jsme se rozhodli poprvé podniknout i putovní tábor, který navazoval na náš tradiční stanový tábor, který se konal letos v Mařenicích. Cílem byl malebný kraj okolo Malé Skály a Klokočských skal. Malou představu o tom, jaké je putovaní s krosnou, kde si člověk nese všechno s sebou, jsme měli už z krajského kola Svojsíkova závodu v Jizerských horách, a proto se každý z nás snažil zabalit jen to nejnutnější. Stany jsme nebrali, plán byl spát pod širákem. Předpověď počasí nám v našich plánech nahrávala, avšak mohli jsme se těšit i na pořádné vedro. V úterý ráno jsme se všichni sešli na nádraží, rozdal se proviant a vyrazili jsme. Hned po příjezdu do Dolánek u Turnova jsme zavítali do Domu přírody Českého Ráje, který je hned vedle nádraží. Hezká nová expozice krásně ukazuje místní faunu a flóru. Pak už následoval výšlap do opravdu prudkého kopce. Slunce pálilo už takto dopoledne a kopec nám ukázal, co nás asi v následujících dnech čeká. Nutné bylo dodržovat především pitný režim a zároveň si tím odlehčovat dvacetikilové krosny. První větší zastávka byla na Drábovně, skalním hrádku mezi Dolánkami a Frýdštejnem. Tam jsme si ve dvojicích uvařili oběd na lihových vařičích, odpočali si ve stínu a vyrazili dál. 

Další zastávkou byla krásná zřícenina hradu Frýdštejn. Výhled z vysoké věže byl úchvatný a místnosti vytesané do pískovce poskytly příjemný úkryt před sluníčkem.  Z Frýdštejnu už je to pak jen z kopce na Pantheon a hrad Vranov nad Malou Skálou. Na Vranově se nám podařilo zapomenout balíček s domácí bábovkou, naší snídaní na následující den, ale již po několikáté nám pomohli cizí lidé. Pán z místního stánku nám večer bábovku ochotně přivezl do kempu. A nebyl to ojedinělí případ, kdy nám  lidé ochotně poradili, pomohli a nebo nabídli nižší cenu na vstupném. 

Pod Vranovem na Malé Skále jsme měli naplánováno přespat v kempu, takže jsme rozložili celty, karimatky a spacáky a mohli jsme si užít stínu, koupání v Jizeře, opékání buřtů a sprchy. Následující den měl být nejnáročnější, a proto jsme šli spát brzo. Kupodivu nikdo nic ani nenamítal. 

Ráno jsme vstávali o půl sedmé, nasnídali se, rychle pobalili a vyrazili. Po osmé hodině už jsme začali stoupat do urputného kopce. Naštěstí nás před horkem ukryl les, ale i tak to s těmi těžkými batohy byl výkon. Na vrcholu však přišla zasloužená odměna v podobě úžasných průchodů, vyhlídek, bludišť a jeskyní v Besedických skalách. Všem se nám tam moc líbilo a slíbili jsme si, že se sem ještě jednou někdy určitě vrátíme. Čas utíkal rychle, a proto jsme vyrazili dál k cíli dnešního dne… Votrubcova lomu, kde se nachází naleziště achátů, ametystů a dalších polodrahokamů. Pěkně jsme šlapali pěšky z obce Klokočí směrem Radostná pod Kozákovem. Cesta to bylo víceméně pořád do kopce a polední sluníčko pekelně pálilo. Přestávky v každém stinném místě se staly nutností potřebnou k přežití v úmorném vedru. Nakonec jsme se na místo včas dostali a mohli si tak prohlédnout muzeum drahých kamenů a se zapůjčenými kladívky vyrazit do lomu zkusit štěstí v hledání vlastních pokladů. Kluci hledali, rozbíjeli nadějně vypadající hroudy a hledali achátové pecky. Pár malých jsme po chvíli hledání našli a tak jsme neodcházeli nikdo s prázdnou.  Autobus nás odvezl ke Klokočí a už nám jen zbývalo nakoupit nutné zásoby, aby bylo co jíst. Za odměnu si každý pochutnal na sladkém melounu. Zbývalo už jen najít si místo na spaní. V tom nám opět pomohli místní. Na louce v zákrytu stromů jsme si připravili spaní, tentokrát i s přístřeškem z celt. Večerní program se minimalizoval na vaření, karty a spánek. Energie na nic víc nikomu nezbyla.

První dva dny byly fyzicky nejnáročnější, ale ty následující byly už opravdu za odměnu. Ráno za námi přijel průvodce dnešního dne, známý to lezec a znalec místního kraje. Těžké krosny jsme mohli nechat u něj v autě a vyrazit na lehko jen se svačinou a vodou. První zastávka byla na zřícenině hradu Rotštejn. Na první pohled to vypadá jako malý, méně významný hrádek, ale opak je pravdou. Z dříve velkého hradu už však zbyly jen části zdiva a ve skále vytesané místnosti. Ale provozovatelé se to tu snaží udělat každým rokem zajímavější, takže návštěvu určitě doporučujeme.  Zde jsme se zdrželi jen chvilku a pokračovali dál.

Klokočské skály jsou malebné a spousta z nich se dá prozkoumávat i bez lana. To nejlepší nás ale čekalo v Klokočských průchodech. Spousta přírodně vytvořených děr, převisů a jeskyněk. Nekonečné množství průlezů, plazivek a míst k objevování. Kluci se nadšeně plazili opravdu hodně úzkými chodbičkami se svíčkou nebo jen s čelovkou.  Překonávání vlastního strachu ze tmy a neznáma, bylo korunováno následným pocitem vítězství. Každý si to toho dne opravdu užil. I na malou skalku jsme vylezli a zapsali se do vrcholové knížky. Večer už nás jen náš skvělý průvodce přiblížil zpět do kempu na Malé Skály, my mohli skočit do osvěžující Jizery a následně za teplé noci pod hvězdami vstřebávat v klidu zážitky předešlých dní. 

Ráno jsme nemuseli už nikam spěchat, čekala nás jízda v kanoích po Jizeře se zpáteční cestou na koloběžkách. Před desátou jsme si vyzvedli lodě a vyrazili klidným tempem po vodě do Dolánek. Někteří jeli poprvé a někteří již zkušeně kormidlovali svá plavidla. „Cvaknout“ se podařilo jen jedné z posádek, naštěstí se nikomu nic nestalo, jen o pantofli byl zadák chudší. Plavbu jsme si hezky vychutnávali. Cesta zpět po cyklostezce uběhla rychle a tak jsme se stihli ještě rychle vykoupat v Jizeře. Ve vlaku domů už všichni jen odpočívali.

Puťák se všem moc líbil, bylo sice velké vedro a těžké batohy se nechaly nést, ale kupa zážitků to bohatě vynahradila. Určitě to nebyl poslední putovní tábor, ostatně kluci už přemýšleli, co by rádi zažili příště. 

Zamykání studánky u pramene Tří svatých, přespávačka v klubovně a oblastní

drakiáda skautských oddílů na Polevsku

Předposlední říjnový víkend začal v pátek tradičním zamykáním studánky pramene Tří svatých. Od září máme v oddíle několik nováčků, pro které to byla zcela nová zkušenost. Ke studánce jsme letos vyrazili pěšky od naší klubovny a jako každý rok jsme ceremoniálně studánku uzamkli, zazpívali si za zvuků kytary našeho pana starosty Radka Lípy a opekli buřty. Jsme rádi, že i letos se zúčastnily nejen děti, ale také rodiče, kamarádi a příbuzní. Věříme, že všichni si užili příjemný podvečer.

 Poté, co jsme uhasili oheň a vyrazili zpět, jsme připravili klubovnu na přespávačku. Zahráli jsme si pár her, povečeřeli a ujedli jsme pár kousků ze sladkých zásob, které napekly šikovné maminky našich skautských dětí, za což jim tímto moc děkujeme. Pro některé bylo přespání v klubovně novinkou, ale zvládli to všichni na jedničku. Ráno jsme se vydatně posílili výbornými muffinamy, bábovkou a štrúdlem. Čekal nás totiž náročný program… Drakiáda!

Po vlastní ose jsme se dopravili do Nového Boru, kde byl nahlášen začátek akce.  Děkujeme rodičům, kteří nám pomohli děti odvézt. Oblastní drakiádu pořádalo naše mateřské středisko Klíč Nový Bor. Dorazilo téměř sto dětí a třicet dospělých účastníků ze skautských oddílů Nového Boru, České Lípy a samozřejmě jsme nechyběli ani my ze Zákup. Všichni účastníci se rozdělili na menší skupinky a vyrazili pěšky na Polevsko, cestou se hrály různé hry, a proto cesta rychle ubíhala i těm nejmenším, kteří jí skvěle zvládli. Místo pro pouštění draků bylo na loukách nad sjezdovkou. Ještě během cesty byla na vrcholcích okolních kopců mlha, ale postupem času se nebe vybralo a bylo krásné slunné počasí. Dokonce i vítr foukal tak akorát a drakiáda byla zahájena.  Během chvíle bylo nebe plné různobarevných dráčků všemožných tvarů i barev. Byly tu draci vlastnoručně vytvoření i ti kupovaní a i my jsme byli řádně připraveni a měli své tři vlastnoručně vyrobené draky, se kterými jsme vyrazili do soutěže. Hodnotilo se v několika kategoriích a to náročnost konstrukce a malování draků. S velkou radostí se musíme pochlubit prvním místem v konstrukci a druhým a 4-5 místem mezi výtvarně nejzdařilejšími draky. Lví podíl na tom měl Ondra Sláma s jeho oranžovou „krabicí“ a nákresem Vrby mlátičky. Druhý náš vlastnoručně dělaný drak s lilií byl dílem Tomáše Mrázka a moc se mu povedl. Všichni nadšeně pouštěli a skvěle se bavili, od těch úplně nejmenších, až po nás vedoucí.

K obědu byly opečené buřty a po hlavním programu následovala zajímavá pohybová hra v lese s názvem Safari. Všechny děti byly rozděleny na lovce a pytláky. Ve zkratce se všichni snažili sbírat v lese divoká zvířata a včas si kupovat licenci na jejich lov a nebo se vyhýbat správcům parku. Hra splnila svůj účel a všichni si zaběhali a vyblbli se.

Zbývalo už jen po sobě vše uklidit a vydat se zpět do Nového Boru a následně do naší zákupské klubovny, kde jsme dojedli zbývající zásoby a mohli si vyprávět čerstvé zážitky. Dětem se drakiáda moc líbila a už plánovaly, že bychom si někdy udělali svoji vlastní tady v Zákupech.

Hlavní cíl této skvělé akce … společně se pobavit na čerstvém vzduchu a odnést si pár nových zážitků… byl splněn.

Děkujeme všem pořadatelům, dětem a některým rodičům, že se zúčastnili a pomohli nám. Bez vás by to nebylo ono. 

30. let svobody nejen pro Junáka

Jako každý rok nám bylo ctí, být součástí pietního aktu oslavy vzniku samostatného československého státu dne 28. října u Lípy svobody jako čestná stráž. Počasí vyšlo lépe, než při minulé oslavě jubilejních stých narozenin našeho státu a nebylo třeba ani pláštěnek. Přišlo opět hodně lidí a naší noví členové mohli vidět, že skauting je nejenom o přírodě a hraní si, ale také o angažovanosti ve společnosti, svobodném myšlení a základních lidských hodnotách.

Po 28. říjnu nás čekal jubilejní 17. listopad. Společně jsme tak v zákupském kulturním domě mohli zavzpomínat a oslavit třicáté výročí od Sametové revoluce. Program byl spíše spontánní a ceny v místním bufetu předrevoluční. Pamětníci vylíčili, jak prožívali toto revoluční období a i náš zástupce řekl několik slov. Cílem jeho krátké řeči bylo především upozornit na to, že nebýt 17. listopadu a následujících událostí, žádný skauting by v Československu nebyl. Při pohledu do historie, zjistíme, že totalitní režimy neměly skautské smyšlení v oblibě a spoustu skautů to stálo život nebo roky strávené v lágrech a uranových dolech. Třetí obnovení Junáka, před třiceti lety, bylo určitě to poslední, a zároveň tím skauting v Československu prožívá nejdelší nepřerušenou činnost od svého založení v roce 1914. 

Těší nás, že zájem o skauting v dnešní době neustále roste a je tak dobrým ukazatelem toho, že rodičům není lhostejné, jak se jejich děti rozvíjejí a tráví svůj volný čas.